pátek 27. prosince 2013

Docela sám

A najednou tam ležel docela sám. Jako by se vše, co jej obklopovalo, odtáhlo někam daleko. Vše. Místnost se snad dvojnásob zvětšila. Postel působila jako obrovské letiště a prohlubeň mezi dvěma těly pod peřinou jako by se změnila v proláklinu, jejíž dno je zahaleno v mlhavém oparu. Tak se cítil sám. A stačila dvě slova. "Jdu spát."

úterý 17. prosince 2013

Naše galeje s T.S. Bohemia

Zřejmě každý z nás už zažil nějaké reklamační řízení, nějaký boj s legislativou. Dokážete si nejspíš živě představit, jak to vypadá, když se k tomu přidá ještě neochota úředníků a házení klacků pod nohy. Nebo snad ne? Níže Vám takový příběh předkládáme.

Bylo tehdy 2. 1. 2013, kdy si má přítelkyně pořídila ntb u fy T.S. Bohemia a.s. (dále jen TSB). Více méně od začátku nebyl v pořádku, avšak nebylo vhodné jej dávat na reklamaci. Reklamační lhůta trvá 30 dní a má přítelkyně se zrovna připravovala na maturitu. První reklamace tedy musela počkat do 23. 5. 2013, což je necelých šest měsíců. Ze zákona je dáno, že v takovémto případě se předpokládá, že vada vznikla během výroby. Nepodaří-li se firmě prokázat opak, má zákazník nárok na vrácení peněz. Toto právo platí půl roku od zakoupení výrobku a lhůta se vždy prodlužuje o čas, který výrobek stráví v reklamačním řízení. V našem případě na toto nebyl brán ohled a ntb jsme dostali zpět opravený; vyměněn byl heatsink a ventilátor (FAN). Takto se řeší běžné reklamace ve dvouleté záruční době, ne však ty, které spadají pod půlroční záruční lhůtu. Tehdy jsme však ještě nebyli znalí a vzali jsme za vděk, že je notebook opravený a bude tedy fungovat. Znát tento zákon, přihlásili bychom se o právo na navrácení peněz. To jsme bohužel neudělali, což je naše chyba. Dá se předpokládat, že si byl pan Marcoň ze zlínské pobočky velmi dobře vědom, že o tomto nevíme a kde kdo by si myslel, že solidní prodejce tuto možnost zmíní, avšak nestalo se tak. Neznalost ale neomlouvá.

zdroj ZDE
Po této reklamaci notebook fungoval bez problému přesně týden, než opět projevil tu nejzávažnější chybu, kvůli které jsme jej prvně na reklamaci dávali a byli nuceni to udělat i podruhé. Tentokrát se psal den 26. 6. 2013. Stále se jednalo o půlroční lhůtu, zažádali jsme tedy o odstoupení od smlouvy a vrácení peněz. Reklamace však nebyla uznána, tudíž nám peníze nemohly být vráceny. Při tomto bych rád podotkl, že si TSB vždy (s jedinou výjimkou) potrpěla na to, aby se nám ntb vrátil z reklamace nejdříve tři dny před koncem zákonné lhůty. Nezbývalo nám než čekat, kdy se závada opět projeví, protože při poslední reklamaci nám notebook ani neopravili. Vrátil se vlastně stejně poškozený, jako jsme jej tam dávali. Prý je v pořádku. Alespoň nám poradili, že až se závada příště projeví, mám jim jej okamžitě přivézt v tom stavu, v jakém bude. Při této příležitosti bych měl zřejmě popsat, o jakou závadu se jednalo. Vedle drobnějších problémů, které se daly přehlédnout a nebo se je podařilo odstranit při reklamaci č.1 bylo nejzávažnějším problémem, že se notebook neprobouzel z režimu spánku. Člověk jej večer zaklapl, ráno otevřel, systém zahájil probouzecí proces, avšak obrazovka zůstala černá. Šlo čistě o náhodný jev, který se projevoval přibližně jednou za dva týdny. Jedinou podmínkou bylo, že se muselo na ntb pracovat a v režimu spánku musel být určitou dobu. Snaha zachytit tuto závadu pouhým zavíráním a otevíráním notebooku neměla tedy smysl.

Třetí reklamace nastala dne 26. 7. 2013. Na předchozí doporučení jsme notebook přivezli v chybovém stavu. Chtěli jsme zdůraznit, že nám minule bylo poraděno, abychom ntb přivezli takto, a proto jsme pana Andrýska opět ze zlínské pobočky prosili, aby notebook nevypínal, jinak přijdeme o tu výhodu, že se do servisu dostane v již zmiňovaném stavu. Pan Andrýsek měl však svůj rozum a ntb vypnul s tím, že jej několikrát zavře a zase otevře, aby zkusil zachytit chybu na vlastní oči. Argumentoval tím, že by se takto "zaseknutý" notebook stejně nedostal do servisu dřív, než by se vybil či přehřál. Nutno podotknout, že se nám v tomto stavu ještě nikdy nepřehřál a v případě vybití jsme byli ochotni jim klidně poskytnout vlastní nabíječku (nehledě na to, že v prodejně jich museli mít mraky), což jsme jim také sdělili. Ve výsledku tedy nenastal žádný posun a notebook šel do reklamačního řízení ve stejné pozici, jako v předchozích dvou případech. Ve chvíli, kdy měla být reklamace vyřízena, jsme byli s přítelkyní oba ve Španělsku, nemohli jsme si tedy notebook vyzvednout., proto se iniciativy chytila matka přítelkyně. Jejím úkolem bylo pouze vyzvednutí ntb po vyřízení reklamace, případně dohlédnutí na to, zda bude dodržena třicetidenní (včetně víkendů) zákonná lhůta. Třicátý první den se tedy začala ptát, co se děje, jelikož nás o vyřízení reklamace nikdo nekontaktoval (na rozdíl od předchozích případů). V prodejně jí oznámili, že oni nejsou povinni zákazníka informovat a měli jsme volat my (jakožto zákazník). Tento přístup mi přijde při nejmenším nevhodný, avšak pravda, není nezákonný. Z následných dokumentů vyplynulo, že byla reklamace vyřízena vskutku na poslední možnou chvíli, jenže byla opět neuznaná. V protokolu také stálo, že byla reklamace konzultována se zákazníkem a na základě konzultace měl být notebook vrácen bez opravy. Nám však nikdo nevolal, což se dá stále ještě dohledat ve výpisu hovorů. Po tomto jsme pátrali a přišli jsme na to, že servis, do kterého TSB notebooky posílá, označil za zákazníka právě zlínskou pobočku TSB. Servis Lenovo, který tuto reklamaci vyřizoval, tedy komunikoval s touto pobočkou a na základě komunikace se rozhodl (nebo mu bylo doporučeno) reklamaci neuznat. Komunikace přímo se servisem Lenovo nám byla prospěšná ve dvou věcech - jednak, že jsme zjistili, že se TSB zasadila o to, aby reklamace uznána nebyla, a pak také v tom, že nám poradili, abychom příště nenosili notebook do TSB, ale přinesli jej na reklamaci rovnou do autorizovaného servisu Lenovo, neboť právě tam jej TSB vždy přeposílá.

Třetí reklamace ještě stále spadala do půlroční lhůty, jelikož se tato lhůta prodlužovala o čas, který strávil výrobek po servisech. Neuznáním i třetí reklamace nás však na delší dobu vyřadili ze hry, protože už nám končila půlroční lhůta. Vidina vrácení peněz se tedy odsunula. Zákon hovoří tak, že po uplynutí půlroční lhůty musí být uznány tři reklamace na základě stejné vady, nebo čtyři různé uznané reklamace, aby musel prodejce vrátit finanční obnos. Nezbývalo nám nic jiného, než dosáhnout tří uznaných reklamací, protože nás trápil stále ten stejný problém.

Na základě rady od jednoho známého IT specialisty jsme si od TSB vyžádali protokol z reklamace (nikoli předávací protokol, ale protokol z reklamace, což je záznam o tom, co s notebookem v servisu prováděli). Z tohoto dokumentu jsme zjistili, že nebyly provedeny žádné testy a technik se notebooku věnoval pouze do té míry, že jej otevíral a zavíral (uspával a probouzel z režimu spánku). Nejde mi do hlavy, že na to potřebovali 29 dnů. Náš známý nám poradil, že máme při příští reklamaci trvat na tom, aby bylo do protokolu o převzetí uvedeno, že se notebook přehřívá, na základě čehož musí technik testy uskutečnit. V předchozích reklamacích bylo vždy uvedeno, že se neprobouzí z režimu spánku (+ další drobné vady), nikdy však to, že se přehřívá.

Při opětovném projevení problému jsme notebook zanesli do autorizovaného servisu Lenovo ITS a.s. v Brně, Hybešově 38 (dále jen ITS) na čtvrtou reklamaci. Přinesli jsme jej 16. 9. 2013 pro jistotu v chybovém stavu, byl zaseknutý a přehřátý. Reklamaci bohužel sepisovala typická sekretářka, která tomu jednoznačně nerozuměla. Její odborné konstatování, že je opravdu přehřátý, založené na přiložení hřbetu ruky k mřížování notebooku, jsme nezvládli přijmout jinak, než s úsměvem. Změna nastala v tom, že byl notebook převzat do reklamace zaseknutý. Bohužel už tehdy nám bylo řečeno, že se na to nikdo nepodívá dřív, než se vybije. Svým způsobem to tedy bylo stejné, jako vždy předtím. Přístup servisu byl však zcela odlišný, než v případě TSB. Byli vstřícní a ochotní. V telefonátu, který proběhl několik dní před vypršením zákonné lhůty, bylo mé přítelkyni řečeno, že servis stále čeká na 7 konkrétních dílů. V hovoru zaznělo poděkování, že s tím v ITS něco dělají, protože nám bylo v TSB řečeno, že je ntb zcela v pořádku, čemuž se p. Hubený od srdce zasmál. Testy odhalily vadný FAN, opět. Ventilátor byl tedy vyměněn, stejně jako základní deska. Ta není zapsána v protokolu, ale bylo nám řečeno, že se panu Hubenému "nějak nezdála", tak ji raději vyměnil. Notebook byl ale dále v servisu. Když jim přítelkyně 29. den volala, co se děje, byla požádána, aby měla ještě strpení, že provádí dlouhodobé testy, aby měli jistotu, že je výrobek v pořádku. V ITS přesáhli zákonem danou lhůtu, ale udělali jsme druhou zásadní chybu. Byli jsme ITS vděční, že si s tím někdo dal tu práci a opravil to, takže jsme jim ten jeden den odpustili.

Nutno podotknout, že po každé reklamaci na tom byl notebook hůř a hůř. Projevovalo se mnohem více vad, než na začátku. Bohužel šlo opět o vady, které se někdy vyskytly a jindy zase ne. Celkově by se dalo říct, že  působil přetíženě, kolaboval, nepřiměřeně dlouho načítal, přehříval se, atp. (což jsou většinou problémy, které se pravděpodobně nedají odhalit, nestane-li se to technikovi přímo před očima).

Následně putoval na pátou reklamaci, bylo to 31. 10. 2013. Opět jsme zvolili ITS v Brně, kde jsme si vyžádali přímo technika a obešli tak sličnou sekretářku, což v případě reklamace notebooku byla ta vhodnější cesta. Díky tomu jsme mohli přímo technikovi sdělit, jaké problémy ntb má. Podařilo se nám dokonce natočit videa s některými chybami (bohužel ne s tou stěžejní), které jsme mu nabídli ke shlédnutí. S díky to odmítl s tím, že to nebude třeba a požádal nás o pár dní, aby vyřídil nezbytné formality. Šlo pouze o posouzení oprávněnosti reklamace, nestáli jsme o opravu. Měl nám tedy být vydán papír, že je ntb opravdu vadný. Nic víc. Sepsali jsme nezbytné dokumenty a doufali, že se věci dají do pohybu. Za dva týdny jsme jej dostali zpátky společně s protokolem, že je prokazatelně vadný. Bylo zde uvedeno, že je vadná základní deska.

S těmito třemi protokoly z uznaných reklamací jsme se vydali do TSB. Měli jsme zrovna cestu do Zlína, tak jsme si to nechali na tamější pobočku (nutno podotknout, že jsme se mezitím stihli přestěhovat do Brna) za panem Andrýskem. Měl očividně velikou radost, že nás opět vidí. Započali jsme debatu o odstoupení od smlouvy a vrácení peněz. Dozvěděli jsme se, že celou záležitost musí posoudit ještě Lenovo technik TSB. V zásadě tedy lze říct, že jejich technik školený na výrobky Lenovo mohl říct, že považuje všechny tři uznané reklamace za nevěrohodné, nepodložené, nedostatečně adekvátní, atd. To je něco, co nám nejde do hlavy. Samo Lenovo uzná tři reklamace, ale přitom technik TSB může říct, že Lenovo kecalo a ani jedna z nich neplatí. Alespoň tak nám to bylo řečeno a poté ještě několikrát potvrzeno. Dále nám pan Andrýsek sdělil, že vlastně nemáme tři uznané reklamace na základě stejné vady. Trval na tom, že rozhodující je, které díly opravili nebo uznali vadnými. Na tento popud jsme volali do spotřebitelské poradny a tam nám řekli, že nám pan Andrýsek lhal, neboť klíčové je, s jakým projevem problému přineseme výrobek k reklamaci, protože zákazník, jakožto laik, nemá povinnost vědět, v čem je výrobek vadný. Tak či tak nám nezbývalo nic jiného, než podat na pobočce žádost o odstoupení od smlouvy a s p. Andrýskem jsme se dohodli, že to uděláme doma v Brně. Byla nám doporučena pobočka na Veveří, že tam jsou kluci šikovní, ale po všech těch lžích, které jsme od TSB již slyšeli, jsme samozřejmě zamířili do jiné brněnské pobočky.

Dne 18. 11. 2013 jsme podali žádost o odstoupení od kupní smlouvy na pobočce v Brně, H-parku. Ochotný mladík prostudoval všechny protokoly, bez problému je přijal a ani o žádném technikovi zmínka nepadla. Po dvanácti dnech volal překvapený pán z Prahy z IBM s r.o., že tam mají noťas mé přítelkyně a nikdo neví proč. Odpovědí bylo, že ani my nemáme tušení, co tam ten notebook dělá, že jsme jej dávali na odstoupení od smlouvy do TSB v Brně. Načež říkal, že k nim do IBM to přišlo z Českého servisu a.s. a že jim tam zavolají a pošlou jej zpět, aby zahájili proces navrácení peněz. Po tomto jsme nechápavě volali na technickou podporu TSB. Tam nám bylo řečeno, že proces přesunutí ntb do Českého servisu je zcela v pořádku, ale nikdo nemá tušení, proč byl výrobek v Praze. Paní nás uklidnila tím, že vše zjistí a zavolá nám zpět, jakmile to bude vědět. Ale nikdo se nám už neozval. Za dalších šest dní tam tedy má přítelkyně psala e-mail. Nikdo nereagoval. Uplynul zhruba týden a opět se vytáčelo číslo servisu TSB. Tam přítelkyni pán řekl, že kolegyně, která případ řeší, je právě u zubaře, že jí k tomu nemůže nic říct, ale že by to mělo být vyřešeno během druhého dne. Když se nic nedělo, tak tam přítelkyně opět volala. Paní jí řekla, že s IBM je to složitější a že oni nic neví. (Vzpomeňme si, že v IBM neměli tušení, co tam ten ntb dělá a že by se ho sami rádi zbavili.)

Následoval telefonát na spotřebitelskou poradnu dTestu o.p.s.. Zde jsme se dověděli, že je opravdu možnost, že může celý proces technik TSB ještě zvrátit, neboť pro ně nejsou ty tři uznané reklamace nijak závazné (což mě osobně přijde nepochopitelné, ale to nechme na jindy). Ale na druhou stranu se nejedná o klasickou reklamaci, tudíž TSB nemá právo zadržovat zboží nebo peníze. Na to přítelkyně opět volala do TSB, kde jí bylo řečeno, že se jedná o normální reklamaci a že na to mají 30 dní, jako vždy.

Vzhledem ke dřívějším zkušenostem jsme se nyní raději sami informovali, jak to s vyřizováním vypadá, než abychom spoléhali, že nás TSB kontaktuje. Bylo to 28. den reklamačního řízení. Paní u telefonu nám sdělila, že bude vše vyřízeno do konce týdne. Není se čemu divit, že už nám v hlavě blikala kontrolka, zda nepřekročí třicetidenní lhůtu. Díky Bohu se na nás usmálo štěstí a ještě ten večer přišel dobropis. Dnes, 17. 12. 2013, den poté, jsme si s velikou slávou vyzvedli peníze na pobočce TSB v Brně, Veveří a máme tuto firmu z krku. Trvalo to téměř 7 měsíců.

Notebook byl po koupi 206 dnů používán námi a 143 dnů strávil v reklamačních řízeních. Můžeme hovořit o štěstí, že mám já sám ještě jeden notebook a přítelkyně tak měla na čem studovat.

středa 11. prosince 2013

Cestopisná projekce: Svatojakubská pouť - cesta víry a vůle

Desetitisíce poutníků ročně kráčí po stopách sv. Jakuba, který před téměř 2000 lety započal jeho celoživotní misijní pouť z Jeruzaléma na západní pobřeží Španělska do města Santiago de Compostela s cílem dokázat Bohu svou oddanost křesťanské víře. Většina soudobých poutníků volí trasu známou jako Camino Francés vedoucí od francouzských hranic se Španělskem a zdolává přibližně 800 kilometrů z nejrůznějších, především duchovních, důvodů.
by Fáďos
Téměř totožnou cestu jsme za více než měsíc putování pokořili i my a o získané prožitky se s Vámi chceme podělit.

KdeČajovna Archa, Husova 2,
Nový Jičín

Kdy: 21. 12. 2013, 18:00 hod.


"V dnešním Španělsku stopy sv. Jakuba již nenaleznete, přesto je apoštolova myšlenka cítit na každém kroku. Bez jakéhokoliv tréninku či přípravy, s obyčejným vybavením, ale za to s nadšením a zvědavostí se společně vydáme po dva tisíce let staré trase Camina Francés. Putování vyprahlými pláněmi Pyrenejského poloostrova nás provede městy a vesničkami, kde se zastavil čas. Poznáme kulturu, smýšlení a náturu místních, stejně tak jako objevíme sami sebe." (průvodní text projekce)

PřednášejícíAlexiam & Fáďos

neděle 8. prosince 2013

Minulé životy teď a tady

Zdroj ZDE
Pro lidský mozek může být někdy nepřekonatelně složité osvojit si správné vnímání reinkarnace  (těžko říct, které je správné, ale pro dnešní článek budu  níže popsaný pohled označovat jako správný). Je problém pochopit, jak to celé funguje. A to především z toho důvodu, že vnímáme čas lineárně. Stále se v komentářích setkávám se zažitým modelem, kdy minulá inkarnace přece musela být v nějakém předchozím století. Sám jsem s tím dlouho bojoval, přestože jsem věděl, že se vše odehrává teď, atp., nedokázal jsem se v tom tak nějak usídlit. V tomto mi velmi pomohla kniha R. Bacha - Jediný. Na čtení nic moc příjemného, nečetlo se mi to dobře, ale velmi si vážím toho, že jsem ji dočetl, neboť mě tak nějak podepřela.
Mnoho lidí vnímá reinkarnaci tak, že žili nějaký život například v 16. století, zemřeli a znovu se vtělili. Jenže vtělení chce nějaký čas, a tak se vtělili do jednadvacátého století, protože 'doba mezitím pokročila'. Pro nás je to přirozené, avšak dnes tento pohled budu označovat za špatný.
Za správný pohled na reinkarnaci považuji ten, kdy se vše děje současně, kdy život / svět / Vesmír nemá svým způsobem žádnou historii. Respektive má, ale vytváří si ji nyní, stejně jako nyní vytváří jak naši přítomnou chvíli, tak i naši smrt, atd. Pro lepší pochopení se pokusím využít co nejlepších příkladů.
Zdroj ZDE
Představte si, že jedete po běžné okresní cestě, řídíte auto. Přijedete ke křižovatce. V tuto chvíli (stejně jako v každou jinou, přestože je to vlastně stále ta stejná - přítomná) máte na výběr dvě (vlastně nekonečně mnoho) možnosti - buď doprava, nebo doleva. Rozhodnete se jet doprava, váš život tuto volbu zaznamená a dál se odehrává podle toho, že jste se dali doprava. Ale stejně tak dobře jste se mohli dát doleva. Vy jste sice odbočili doprava, ale ve Vesmíru existuje život, ve kterém jste se právě dali doleva. Ten život je 'naplánovaný'; ten život 'v kopii' žijete vy a odbočili jste v něm doleva. Není to však myšleno tak, že by se tato možnost 'zrodila', kdybychom odbočili právě vlevo. Svět, který je podmíněný v tomto okamžiku odbočením doleva, už existuje a stejný řidič Pavel (například) v něm doleva odbočil stejně jako odbočil doprava. Tímto způsobem vlastně existuje nekonečně mnoho životů s nekonečně mnoha možnostmi voleb. Všechny existují a všechny právě žijeme.
Do toho je nutno zařadit ještě jeden faktor. Nedávno (jak to najednou zní divně - nedávno, když víme, že to vlastně probíhá nyní) mi můj brácha Mates vyprávěl, že četl článek, ve kterém muž barvitě popisoval svou minulou inkarnaci z 18. století. Dostalo se mu toho daru, že si ji pamatoval. Do detailu vyprávěl o tom co prožil, popisoval okolní scenérie, atd. Ale s tím, co víme, vlastně v dnešním 21. století mluvil o jeho životě, který právě prožívá v 18. století. Mluví o tom, co se stalo, co se děje a co se ještě stane, přestože to vše se děje nyní. Ve výsledku vlastně můžeme říct, že si tu inkarnaci nepamatoval, ale že se na ni dokázal napojit ze svého života, ve kterém o ní vyprávěl. K lepšímu vysvětlení se pokusím co nejlépe parafrázovat úryvek z výše zmíněné knihy: "Celé si to vlastně můžeme představit jako nekonečně mnoho zlatých drah či čar, které se všemi směry klikatí a prolínají na dokonale rovné hladině moře. Všechny tyto čáry jsou naše životy. My jsme v každém z těchto životů, každý z nich právě žijeme, každý (jak na 'vlastní oči' vidíme) se line po hladině právě nyní, avšak každý se (v lineárním vnímání času) odehrává v jiném koutu historie." R. Bach ve své knize dokonce věří, že máme tu moc se tak nějak 'přepnout' do života, ve kterém jsme se rozhodli jinak a který prožívá ten stejný, ale svým způsobem jiný Pavel, přestože svými volbami jsme si vybrali právě ten, ve kterém nyní čteme tento článek.
Je vcelku zábavné, když si uvědomíme, co to může znamenat. Například já vlastně právě mluvím s N. Teslou a pomáhám mu v jeho převratných vynálezech. Nebo zrovna skáču po Marsu x).
Závěrem přeji příjemné přemýšlení nad výše popsanou problematikou a připojuji gratulaci těm, kteří v tomto žijí a osvojili si to.
Fáďos

úterý 3. prosince 2013

Nový blog

Západ slunce nad Atlantikem; nejzápadnější
výběžek Španělska, tzv. Konec světa
Už to bude skoro rok, co jsem vymizel z řady aktivních bloggerů. Taky že se děly věci. Na blog mi tak nějak nezbyl čas. Nebyla chuť, nebylo o čem psát, ... Jednoduše v životě přišlo období, kdy život samotný připravil tak důležité a 'výživné' situace, že se virtuální svět octl na vedlejší koleji. Místo psaní jsem se pustil do prožívání toho, nad čím jsem se nejednou zamýšlel ve svých řádcích.

V lednu jsem nechal školy. A vyústily z toho jak nejlepší zážitky mého života, tak nějvětší změny.
V březnu jsem šel na dlouhodobou brigádu, kde jsem končil posledním červencem.
Během toho mne a mou přítelkyni několik měsíců téměř denně zaměstnávaly přípravy na pozdní léto a brzký podzim.
V srpnu jsme potom společně pěšky pokořili Svatojakubskou pouť ve Španělsku, což pro nás znamenalo nějakých 800 km a padl na to zhruba měsíc (viz foto nahoře).
Zasnoubil jsem se.
A přestěhoval do Brna.

A jelikož se tady pomalu usazujeme, začíná být nějaký ten čas i na starý dobrý blog. A proto jsem se rozhodl vyměnit ho za nový. Nebude to nejspíš žádná smršť článků, ale rád bych sem tam něco napsal. Původní blog ponechám (odkaz na něj je i v menu), ale aktivní budu už jen na této nové adrese.
Překvapujete mne, že i po roce mlčení jste někteří reagovali na krátce vyřčenou myšlenku, jako by se nic nedělo. Přišli jste a okomentovali, jako dřív. A tak bych byl rád, kdybyste občas zavítali i na novou adresu, neboť bez čtenářů nemá žádný blog takový význam. Vážím si Vás.
P.S.: Přetáhl jsem zde ze starého blogu články, kterých si nejvíc považuji a ke kterým mám nyní citově nejblíže. Nejsou zde však všechny. Ostatní najdete na dřívější adrese ;).
Fáďos

pondělí 2. prosince 2013

Poselství naděje

Zdroj ZDE
Je tomu už řadu měsíců, co jsem na Patrikově blogu narazil na nádherné inspirující video, výborně zpracované, úžasně hudebně doprovozené a obsahově velmi silné. Od té doby jsem se k němu vrátil již několikrát a vzpomněl jsem si i minulý týden.

Mimo zmínky o pyramidách, Atlantidě, meditaci, aj., je zde řada minut věnována Srdci. Téměř každý cítí a mnoho lidí i ví, že právě srdce je daleko víc, než jen pumpa na krev, jak se nám snaží od malička namluvit učebnice. Jeho podrobnému výzkumu se věnoval institut HeartMath s velice krásnými výsledky, což potěšilo hlavně (tehdy ještě neexistující) tým Srdce nové energie x). Výsledky výzkumu jsou samozřejmě zmíněny ve videu, ale lze je najít také v knize Pierra Franckha - Zákon rezonance, kde je srdci věnováno několik stránek.


Fáďos

Zamyšlení o hrubých chybách ve školství

Zdroj ZDE
Stačí se trochu zamyslet a člověk přijde na to, že je celé školství postaveno na špatném základu. Naprosto špatném.

Každé dítě se rodí jako génius, umělec. Obtížné ale je, zůstat umělcem i v dospělosti. Nějakým takovým způsobem se ve své době vyjádřil Leonardo da Vinci a platí to dodnes.
Každý jsme originál. Krásný, osobitý a jedinečný originál. Každý umíme své. A jeden z problémů škol je absence naprosto zásadních směrů a předmětů. Zdaleka ne každý má potom možnost najít to své. Každý jsme geniální. Budeme-li ale hodnotit rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude si pořád připadat naprosto k ničemu.


Všímáte si dětí, jak jsou téměř bez zábran? A není to spíš dobře? Člověk je od přírody zvídavý. Takový se narodil, ale vydrží mu to většinou jen pár let. Proč?
Platí sice, že kdo nic nezkusí, nic nezažije. Ale platí také, že kdo se do všeho hrne, často si natluče. To jsou dva protipóly.
Děti se nebojí chybovat a to je krásné. My, co máme školu za sebou, jsme pravý opak. Ve škole nás učí, že chyba je to nejhorší, co se může stát. Chyba? Tak za pět. Trestají nás za to, že chybujeme. A to je zásadní problém. To je jeden z nejhorších postojů, který mohou kantoři mít. Proč?
Nikdy nemůžeme přijít na něco převratného, na něco přelomového, pokud se bojíme chyb. Učí nás bát se chyb a tím naprosto ničí naši kreativitu a odhodlání se do něčeho pustit. A platí to naprosto pro vše, čeho se bojíme (teda alespoň mě nic jiného nenapadlo).


Člověk by měl dělat jen to, co jej naplňuje. Jakmile mu něco vadí, vždycky má možnost s tím něco udělat. Je to jen na něm. Ale jakmile si začne pokládat otázku, ale co když to nevyjde, co když to a co když ono...jakmile dostane strach, je kořistí a je vynulován.
Fáďos

Transformace vědomí z brazilského pera

Zdroj ZDE
Je tomu den, co jsem ukrajoval stránku za stránkou své nyní již dočtené knihy, avšak jedna z částí, které mne zaujaly nejvíce, je hodna publikování na mém blogu. Vypůjčuji si tedy slova brazilského spisovatele Paula Coelha z knihy U řeky Piedra jsem usedla a plakala (1994).

"Vědec, který studoval opice na jednom ostrově v Indonésii, naučil jednu opičí samicí jíst brambory až poté, co si je umyla v řece. Zbavené písku a nečistot byly chutnější.
Ten vědec, který to všechno dělal proto, že zrovna psal práci o schopnosti šimpanzů učit se, nemohl tušit, co se nakonec stane. A proto ho překvapilo, když zjistil, že ostatní opice na ostrově začaly samici napodobovat.
Když jednoho krásného dne dosáhl počet opic, které si myly brambory, určité hranice, začaly se chovat stejně opice na celém souostroví. Ale nejpřekvapivější na celé věci byl fakt, že ostatní opice se to naučily v úplně izolaci od ostrova, kde pokus probíhal."

Kdo stále nechápe, stejně jako prvně já, nechť čte dále.

"Napsalo se o tom hodně vědeckých studií. Většina z nich tento jev vysvětlují tak, že když se zdokonalí určitý počet lidí, nakonec se posune dopředu vývoj celého lidského rodu. Nevíme sice, kolik lidí je na to třeba, ale víme, že je to tak."

Okamžitě jsem v tomto jednoduchém příkladu nalezl mě osobně nejbližší způsob, jak by měla transformace lidského vědomí probíhat. Pokud si to dokážeme uvědomit, velmi nám to pomůže. Klíčový bude nejen počet lidí, kteří se dokážou posunout dál, ale také schopnost každého jedince nalézt ten ideální poměr mezi prací na sobě samém a energií určenou na probouzení dalších spoluobčanů.
Hodně štěstí všem, je to na nás.
Fáďos

Ze smrti nemusí být tolik smutku

Zdroj ZDE
Lidé jsou často smutní. Velice často. Vedou je k tomu mnohé důvody. Někdy je smutek oprávněný, ale mnohdy je úplně zbytečný. Mezi ty závažné důvody se zcela jistě řadí smrt někoho blízkého. Smrt člověka je brána jako jedna z nejsmutnějších věcí vůbec. Tím spíš, když jde o smrt v rodině. Pojďme se ale na smrt podívat z malinko jiného pohledu, mnohým čtenářům těchto stránek a stránek jim blízkých určitě známého pohledu.

Co je smrt? Co představuje? Odchod duše z tohoto světa, z této dimenze. Svlečení šatu zvaného tělo. Lidé se rodí a umírají, ale všichni, úplně všichni jsou tady s námi. Duše z naší dimenze mizí a zase přichází. Sledují svět, čekají, dostávají úkoly a jdou zase "do boje". Odhodí oblek a zaběhnou si pro nový, neposkvrněný, nový naděje. Oblek, který jim dá další šanci začít od nuly a s čistým štítem. Započnou další z (nekonečné?) řady kapitol.

Povolá-li si je Bůh, nemá pro ně již další práci. Splnili, co mohli, co dokázali. A co se nepovedlo, to na ně čeká přístě. Smrt je jako odchod do důchodu. Země si je vezme, protože už splnili své a dál budou platnější, až se mezi nás podívají z dětského pohledu.

Proto bych se rád jednou dožil časů, kdy se začne smrt brát maliko jinak. Všechen ten smutek se nám tady kumuluje a rozhodně to nepomůže. Samozřejmě, smutek je na místě, ale měli bychom se naučit jej lépe překonávat, tím spíš, když máme výše zmíněné znalosti. Dovolme duším, aby se moly dát na svou další Cestu. Smutek je to poslední, co potřebují. Vzpomínejme s láskou a dejme jim sílu, aby šly dál bez nás.

Není důvod duše nebožtíků táhnout zpět k zemi, protože stejně jako k vraždám, tak i k obyčejným úmrtím dochází jen se souhlasem oběti. Dopřejme jim novou zkušenost a čerpejme co nejvíc i z takových životních situací; mají nám něco ukázat, stejně jako úplně vše, co se stane.
Fáďos

Hvězdná plavidla a dopis pro p. Teslu


Jsou prázdniny, pěkné počasí, teplo...a tak poslední dny s přítelkyní často ležíme pod oblohou plnou hvězd a celé hodiny ji sledujeme. Fascinující. Nicméně krom toho, že jsme si více méně vytvořili vlastní hvězdnou mapu s nejrůznějšími osobitými souhvězdími, zaujal nás jeden jev...
Poslední dobou brázdí oblohu velké množství neidentifikovatelných předmětů/plavidel/lodí/... Jsou velmi dobře vidět, svítí podobnou intenzitou, jako kde jaká hvězda. Tímto mezi ně krásně zapadají. Neblikají, takto svítí stále, popřípadě úplně zmizí. Už se mi poštěstilo, že jedna z těchto pohyblivých hvězdiček svítila víc, než ta nejjasnější hvězda. Létají o něco rychleji, než běžná letadla, nicméně žádný kvapík to taky není x). Často letí rovně napříč celou oblohou, kterou od horizontu po horizont přeletí obvykle za lehkou minutku. Mnohdy taky uprostřed letu zhasnou, zmizí, ztratí se. Na toto mizení se mi nepodařilo vysledovat žádnou souvislost. Zhruba jedna z pěti těchto "lodí" i změní směr uprostřed svého letu, zatočí. Tento "letecký den" se už docela pěkně protáhl a je to cca týden, co jsem si toho prvně všiml. Nutno však říct, že do té doby jsem si nenašel moc času na sledování oblohy, až poslední dny.
Samozřejmě jsme to řešili s několika kamarády/známými/rodinnými příslušníky, kteří měli možnost ztratit pár minut pohledem na hvězdnou oblohu. Padly tady názory, že by v krajním případě mohlo jít o satelity, kde způsobuje svit odraz od Slunce. Nejsem žádný inženýr a nevím, jestli satelity mění svůj úhel otočení vůči Zemi, nebo vůči Slunci, nebo vůči čemu vlastně, ale vzhledem k tomu, kde tyto hvězdičky zhasínají a kde se "objevují", jsme možnost satelitů a družic vyloučili x). Mnohdy jsou to místa, kde pozice Země zcela vylučuje, aby na letící objekt svítilo nějakým způsobem sluníčko.
Vždy když si najdu pár minut na sledování hvězdné oblohy, podaří se mi nějakou takovou potvůrku spatřit. Ve středu večer jsem během dvaceti minut napočítal 5 takových. Bylo to během seriálu Sex ve měste, na který jsem se odmítl dívat, tak vím s čím si to časově spojit x). Ale ať je to, co je to, nijak se to nebrání zraku pozemšťanů.
A mimochodem, padá docela...opravdu velmi hodně hvězd x).
Takže to jen tak, co se tam nahoře v posledních dnech děje x).

A co dalšího mě překvapilo? Je to už několik týdnů, co jsme posílali nějaké reklamní materiály spolu s dopisy zhruba pro 4 500 lidí. Každá z těchto obálek prošla našima rukama a vězte, že mnohá příjmení byla velmi zajímavá, stejně tak jako mnohé názvy měst a ulic. Jedním z lidí, kterým jsme obálku taky posílali, byl pan Tesla (křestní si bohužel nepamatuji, ale Nikola to nebyl). Už samotné příjmení stačí na to, aby vzbudilo v člověku celou škálu pocitů. Tím spíš, když jsme den předtím "otiskli" TENTO článek. Pěkné, potkat takové příjmení, řeknete si zřejmě. To ale ještě nevíte, že se do pár dní dopis pana Tesly vrátil s tím, že adresa neexistuje. Vrácených dopisů opravdu nebylo mnoho, ale tento mi vyrazil dech. Těžko říct, jaké znamení to mělo být, každopádně to nevidím "jen tak" x).
Jen tak pro úplnost - pánů Teslů je v ČR pouhých deset!
Fáďos

Naprosto zásadní změna - E-Cat


Zdravím.
Dnes si tu dovolím (se svolením) "otisknout" článek ze stránek Energie u Pramene především o studené fůzi E-Cat. Studuji technické lyceum, takže zajímat se o takovéto věci vlastně "mám v krvi". Ale kdyby to tak bylo jen o technické stránce. Myslím, že toto by si měl přečíst každý, protože z toho může být...řekněme...největší změna v materialistickém fungování planety v celé historii.

-----

Dnes Vám předkládám nějaké informace ze zákulisí, díky i spolupráci jednoho čtenáře, ohledně "Studené fůze", jež byla tak zatracována jako Perpeetum mobile od vědeckých kruhů a podobné nesmysly.
V dnešní době dokonce počítá NASA s jeho využitím ve svém novém programu a to pro pohon raketoplánů. Co řekl vědecký pracovník NASA:
Levný, hojný, čistý, škálovatelný, přenosný zdroj energie, nyní ovlivní celý svět. Je to efektivní řešení ropného zlomu, ovlivnění klimatu, pitné vody a související geopolitické nestability. Při zkouškách u nás to bylo tak efektivní , že jsme museli dávat pozor, abychom nepřekročili kritickou teplotu celého článku a nezničili ho. Zde není žádné omezení. Dr. Joseph M. Zawodny, NASA.
Zde jsou obrázky z návrhu NASA pro nejnovější konstrukci raketoplánu z projektu LENR, který poletí z raketodromu na oběžnou dráhu a zpět za použití principu hlavního raketového motoru, postaveného na bázi studené fůze, kdy teplota vodních par dosáhne až 414 st. Celsia. Navíc tyto generátory chtějí použít jako stacionární moduly pro zásobování el, energií, teplem a to nejen v raketoplánech, ale i na případných základnách na jiných planetách. Toto svědčí o již velkém průlomu.

Nyní pár komentářů od "špiclujích" vědeckých pracovníků, nebudu jmenovat, ale pan Grygar ze Sisyfosu a jemu přidružený ansambl to jistě nebyl:
1)Rossiho vynález je rozhodně pravdivý v tom, že reaktor dává spolehlivě velké množství tepla. Reakce je tak silná, že i student prvního ročníku vysoké školy musí uznat u E-Cat čistý energetický zisk. Proto nyní s jistotou víme, že E-Cat je energeticky skutečný a není to žádná iluze, vytvořená chybou měření, jak straší např. výroky pana Ponsa a Fleischmanna.
2)Je to netoxická technologie a nejsou tam žádné právní překážky, které by eventuelně mohly zpomalit tento rychlý technologický pokrok. (Dle našeho měření nepřekročilo hodnotu přirozeného radioaktivního pozadí)
3)Toto zařízení nečiní žádné problémy pro výrobu v běžných továrních podmínkách pro montážní linky.
4) Tato technologie znamená to, že i chudé a relativně nerozvinuté země budou moci vyrábět toto zařízení. Studená fůze - LENR, bude nakonec použita k pohonu automobilů, vlaků, lodí, letadel a kosmických lodí. Představte si luxusní sedan, pojedete mnoho tisíc kilometrů bez doplnění paliva, nebo malé letadlo, jež poletí z New Yorku do Pekingu nonstop za nízkou cenu. Tady Vám přináším na podnose schéma E-Cat:

Toto jsou výroky vědců, kteří byly u tohoto zařízení i výroky vědců z NASA, kteří si tuto technologii samozřejmě nenechali ujít a odzkoušeli - ti mají vždy nos na tyto věci, jen naše zkostnatělá vědecká elita bude stále zesměšňovat a blekotat něco o Perpetuum mobile a chybě měření, tak jak se jim nelíbí závěry i z CERNu o jejich objevu.
Tento princip není patentován, jelikož byl před několika lety uveřejněn na Netu pro informaci široké veřejnosti, takže s ním díky Bohu nejde manipulovat, jen jako průmyslový vzor, ale to nejsou žádné překážky. Takto jsem si to představoval vždy, tak jsem i vždy jednal, pokud možno tyto informace dát veřejnosti, pak již žádný chytrolín nemůže spekulovat. Rovněž jsem upozorňoval, že v roce 2012 se budou dít velké změny, ale upřímně, víte co mne nejvíce blaží, že EON a Plynové společnosti půjdou do kytek a přestanou vydírat a mastit si svou nenažranou kapsu. Je to naše bohatství, je to naše planeta, všech, bez vyjímky a na její bohatství má právo každý, ne jen ten vychytralý, každý umí něco a jsme si všichni rovni, většinou to poznají až při odcházení z tohoto světa, ale to je už pro ně pozdě. Pokud bude snaha to zde blokovat, třetí země váhat nebudou a věci opravdu půjdou rychlým tempem tak, jak bylo předpovězeno, pád západní civilizace.
Nyní jedná s Rossi firma Praxen-Defkalion o možnost výroby a to již v roce 2012. Výpis z konference firmy z 30. listopadu 2011:
Nyní jsou poskytnuty technické specifikace pro přípravu výroby. Tento výrobek byl již testován a bude připraven návrh konečného výrobku "Hyperion" pro vstup na trh v průběhu roku 2012.
V prvé fázi budou výrobky uvedeny na celosvětový trh pro stavebnictví, zemědělství a průmyslových energetických potřeb a v neposlední řadě i pro malé zdroje energie.
Pan Rossi po zkouškách upřesňuje spotřebu podpůrných materiálů, jenž je hlavně Niklový prášek, půl kila niklu v prášku může uvolnit tolik energie, jako spálení 517.000 liber oleje, což je přibližně 1.590 barelů, to stojí za to. Naštěstí, Země má dost niklu a může dodávat pro všechny naše energetické potřeby po miliony let. Navíc Niklový prášek se dá i recyklovat.
Závěr: toto je největší objev v historii lidstva a dopady budou obrovské: čistá energie v (téměř) nulových nákladech. Myslím, že první malé generátory pro domácnosti se objeví paradoxně v třetích zemích a tím se přenese využití i k nám a bude následovat pád velkých korporací s dodávkami energií. Rovněž i z hlediska bezpečnosti v případě přírodních problémů je toto řešení decentralizace výroby tepla a elektřiny nejlepším řešením.

Autor: Iv
-----

Uvědomme si, co všechno to může způsobit a jak moc "zvyků" to může potrhat. Více méně to převrátí svět naruby...až na všechny dobré lidi. Mluvíme tady o změně a toto je jeden velký střep z toho všeho. Na toto mohou dojet jedině špatní lidé.
Fáďos

Bioenergie (4/4)

První díl seriálu Bioenergie ZDE

----------------

Místa dodávající energii

Stejně jako lidské tělo má energetická centra - čakry a energetické dráhy - meridiány, má i země své čakry a meridiány. Určitě bychom měli alespoň jednou za tři měsíce navštívit takovou čakru země a načerpat z ní sílu a pohodu. K takovým místům patří například Stonehenge v Anglii nebo krakovský Vavel. Taková místa jsou samozřejmě i u nás. Sice nejsou tak světoznámá a mohutně navštěvována, ale podle mne o to lépe. Já sám znám nedaleko Prahy místo takové místo, kde je nejen klid, ale cítím se na tomto místě báječně. Citlivý lidé cítí v těchto místech klid mysli, teplo a příliv energie. Ti necitliví si častější návštěvy zde zdůvodňují krásou místa. Je totiž vždy otázkou zda nás k onomu místu přitahuje výtvarná stránka krajiny nebo její energetická stránka. Myslím, že je to výsledek - je to jedno. Z návštěvy onoho místa se cítíme příjemně. Každý by si měl najít pro sebe takové místo. které mu umožní navodit klid v těle a načerpání nové čisté posilující energie. Samozřejmě, že je nejlepší pokud se nalézá blízko našeho bydliště. Ve městech lidé moc takových příležitostí nemají. Každý z nás potřebuje něco jiného.
Jeden tíhne k lesu, druhý k vodě, další ke skalám apod. Pokud takové místo naleznete navštěvujte ho často. Časem se mezi vámi a oním místem vytvoří zvláštní vazba. Na tomto místě budete cítit, že se vám zde lépe dýchá , vyčišťuje se vám mozek a čas zde plyne nějak jinak. Vazba, která se mezi vámi vytvořila vám umožní přenést se i v mysli na toto místo a načerpat onu zvláštní energii. To má výhodu v tom, že pokud nemůžete ono místo navštívit z jakýchkoliv důvodů můžete se do něho přenést ve své mysli ve svých představách. Bude to vlastně jakýsi druh meditace. Po krátké chvíli ucítíte jak do vašeho dlaní a vašeho těla vstupuje ona blahodárná energie, energie vašeho místa klidu a působení, vaší energetické oázy. Při této meditaci nastavte dlaně a po přenesení se do onoho místa ho požádejte o dodání potřebné energie a klidu. To se vám díky Bohu ale nezdá, to se skutečně realizuje přenos energie z vašeho místa do vašeho těla. A to ať jste kdekoliv na světě. Tato energie svůj potenciál se čtvercem vzdáleností neztrácí. Tento náš svět je založen na energiích a informacích a právě toto je energoinformatika v praxi. Na konec vašeho spojení, když cítíte, máte vyčištěnou mysl a načerpán dostatek energie nezapomeňte svému místu poděkovat. Tato energetická pomoc je velmi účinná obzvláště při nemocích, kdy jsme upoutáni na lože.

Autor: Josef Schrötter

Bioenergie (3/4)

Být energeticky zdravý

Mnoho lidí se vrací domů, ke svým rodinám po celodenní dlouhé práci ve stresujících zaměstnáních, kde jsou spory, rozzlobení lidé a uzávěrky. Tito lidé často domů přicházejí energeticky zcela zničení, nicméně chtějí se setkat se svými rodinami a přijímat je takové, jaké jsou - ačkoliv jsou v nich vibrace z celého dne.
Jakmile přijdete domů po té, co jste byli vystaveni vysoce nabitým energiím, je důležité, abyste se vykoupali a vyměnili oblečení. Když se znovu setkáváte se svou rodinou, chtějte být energeticky čistí. Uvidíte ten obrovský rozdíl v interakcích se svými milovanými a s druhými lidmi. Většina lidí se umývá ráno. Odchází spát a energeticky jsou oblečení do všeho, čemu byli během dne vystaveni. Příští ráno, když míří do koupelny, jsou často zničení a diví se, proč si přes noc pořádně neodpočinuli. Venku je velmi mnoho energie, kterou bych si k sobě nechtěl přivinout nebo s ní jít spát.
"Jakmile přijdete domů po té, co jste byli vystaveni vysoce nabitým energiím, je důležité, abyste se vykoupali a vyměnili oblečení. Když se znovu setkáváte se svou rodinou, chtějte být energeticky čistí."
Pro lidi, kteří pracují v profesích, kde se léčí, je důležité, aby si na konci dne vyměnili své pracovní oblečení. Jakékoliv oblečení, které nosíme celý den absorbuje energie. Nemíchejte oblečení, které svlékáte se zbytkem oblečení ve skříni. Mnoho lidí nečistí každý den své šperky. Umyjí sami sebe a vyčistí oblečení, ale každý den nosí ty samé šperky, aniž by si je sundali a záměrně si je vyčistili. Kovové šperky přitahují a produkují energii. Když energie proudí dolů z vaší ruky a všude kolem vás, pak prsten naplněný nasátou energií může tok energie obrátit a způsobit bolest v ramenech, krku nebo zádech. Když se večer vykoupete, sundejte všechny prsteny i ostatní šperky. Vložte je pod pramen tekoucí vody a myslete si: "Čistěte se", aby je váš záměr mohl energeticky vyčistit. To samé platí pro lidi, kteří nosí celá léta kožený pásek. Kůže je organická a sbírá energii. Když si oblečete starý pásek, připoutáváte se k energii minulé doby, kdy jste pásek nosili?
Pokud máte zaměstnání v oblasti, kde se léčí nebo pokud máte stresující povolání, pak nejsnadnější věcí, kterou můžete udělat, je obléci si látkový opasek nebo pravidelně střídat pásky kožené.
To samé platí o botách. Pravidelná změna kožených opasků a obuvi umožňuje kůži, aby se energeticky oprostila od náboje, který nabrala. To samé platí i pro kožené náprsní tašky a peněženy, obzvláště, když nosíte jednu po několik let.
Některé předměty nebudete schopni vyčistit; například peří nebo podušky a prošívané deky. Jednou jsem při svém léčení použil podušku, abych ze svých klientů uvolnil energetické vzory. Potom jsem udělal všechno, abych podušku vyčistil. Vzal jsem ji do čistírny a nechal ji venku na slunci a ona stále nesla energetický bzukot ze všech těch myšlenek a vzorů z léčivé seance. Skončil jsem to tak, že jsem podušku vyhodil. Spali jste posledních deset let na stejném polštáři? Co když jste se s partnerem v posteli hádali nebo jinak emocionálně komunikovali? Je možné, aby pocity a emoce zanechaly otisky na peří v poduškách nebo na ložním prádle? Brka peří uchovávají energii, protože byly kdysi živé. Pokud skončil váš milostný vztah, navrhuji vám, abyste si udělali tu laskavost a koupili si nové ložní prádlo.
Krystaly také sbírají a transmutují energii. Mnoho lidí, které znám, obzvláště pak léčitelé, mají ve svých léčitelských místnostech a všude ve svých domech krystaly. Pokud své krystaly neočistíte nejméně jednou za týden, začnou vyzařovat energii, kterou nasbíraly během celé té doby. Okolí kolem krystalů se může začít cítit špatně nebo se stát chaotickým. Navrhuji, abyste ve své léčivé místnosti nebo ložnici měli pouze několik krystalů a často je čistili pod tekoucí vodou a se záměrem, aby se "vyčistily".
"Pamatujte, že váš záměr je nejdůležitější části čištění. Někteří lidé navrhují použití soli nebo šalvěje, ale já si myslím, že nejlépe funguje sluneční světlo nebo tekoucí voda a váš záměr předměty vyčistit."

Autor: Josef Schrötter

Bioenergie (2/4)

 Druhá část práce o bioenergii - Bioenergetika

----------------

Bioenergetika

Bioenergetika je metoda určená k obnově a uvolnění vitality člověka. Někdy je také označována za most mezi východními naukami o vědomí a těle a západní psychologií. Bioenergetika představuje studium lidské osobnosti z hlediska energetických procesů těla. Původním posláním bioenergetiky byla úleva od duševních problémů a terapie neurotických onemocnění. Bioenergetika vychází z práce a poznání velkého rakouského psychoanalytika Wilhelma Reicha, kterou dále rozvinul jeho žák americký lékař a psychoterapeut Alexander Lowen. Ten spolu s Johnem Pierrakosem rozvíjel svou vlastní vědeckou praxi, jež vyústila v padesátých letech ve vytvoření nového psychoterapeutického směru - bioenergetické analýzy.
Podle A.Lowena každý člověk disponuje životní energií, tato energie však může být blokována vnitřními zábranami. Některé nepříjemné zážitky, např. z ranného dětství, se zachytí v našem těle a tím se vytvoří tzv. energetický blok zvaný svalový pancíř, který dále negativně ovlivňuje základní model výroby a distribuce energie v těle. Tyto bloky vyvolávají především úzkost a strach. Ačkoli každý má problém v jiné oblasti proudění, úzkost a strach stojí za vším. I když se tedy bojíme energii vydávat směrem k druhým nebo naopak přijímat do sebe, příčina je stejná. A.Lowen dokonce vytvořil typologii osobností podle toho, ve kterém směru proudění energie stojí blok.
Člověk s dostatkem energie se pohybuje uvolněně, lehce, harmonicky a klidně. Působí vitálně a radostně. Naproti tomu člověk s nedostatkem energie mívá mnohdy škubavé pohyby, které působí napjatým, trhavým dojmem. Takový člověk bývá hyperaktivní nebo netrpělivý, často je tato nadměrná aktivita používána jako obranný mechanismus proti depresi. Hlas bývá někdy tlumený, působí naopak "šedě". V současné době je bezpočet takových lidí s nízkou hladinou energie, kteří bojují s chronickou únavou a frustracemi.
Bioenergetika je terapií a jejím terapeutickým úkolem je zvyšování hladiny energie člověka a jejího volného proudění v těle. Cílem je osvobodit člověka od zafixovaných traumatických zážitků z minulosti, jež se projevují jako křečovitost a chronické napětí v těle. Toto chronické napětí se objevuje ve svalstvu brady, krku, svalech ramen, hrudníku a zádovém svalstvu, svalstvu břicha i svalstvu v pánevní oblasti a je výsledkem emociálních konfliktů, které mohou zasahovat až do našeho dětství.
Důsledkem je pak nedostatečné a špatné dýchání, které je stažené a povrchové. Vlivem nedostatečného dýchání dochází ke špatné látkové výměně a poklesu energie. Pomocí bionergetických cvičení je možné uvolnit chronické svalové napětí, svalový krunýř a aktivovat tak v člověku energetické procesy. Cvičení vede k znovunabytí přirozené pohyblivosti a emočního prožívání. Pomáhá rozpoznat člověku jeho zábrany a bloky a uvolňuje svalové napětí, které si člověk neuvědomuje.
Bioenergetika je užitečná nejen pro zdravé lidi, ale pomáhá a je přínosná u mnoha funkčních potíží, např. u problémů s krční a bederní páteří, u sníženého nebo zvýšeného krevního tlaku, u žaludečních obtíží, u funkčních sexuálních poruch a u některých gynekologických obtíží. Dále pomáhá u všech tělesných potíží, které podstatně souvisejí s duševními problémy. U všech závažnějších případů je ovšem nutné cvičení provádět po konzultaci s ošetřujícím lékařem.
Při jednotlivých cvičeních se mohou objevit vibrace, někdy jsou cvičení doprovázena různými dalšími pocity jako např. pulzování, tepání, proudění, mírné mravenčení v břiše, hrudníku nebo končetinách. Tyto pocity jsou reakcemi na uvolňování tělesného a duševního napětí. Při tomto uvolňování napětí se současně vynořují obrazy, fantazie a vzpomínky. Bioenergetická cvičení se mohou kombinovat se všemi druhy sportu, některá jednoduchá cvičení lze provádět kdykoliv během dne. Bioenergetika chápe životní energii člověka v její dynamické povaze, její volné proudění vnímáme jako příjemný vnitřní pohyb, který se projevuje pohodou a radostí. Bioenergetika pomáhá vidět člověka v realitě jeho těla a učí, jak pomocí práce s tělem pozitivně ovlivnit a změnit kvalitu lidského života.

Autor: Josef Schrötter

Bioenergie (1/4)

Před několika týdny jsem pátral po internetu a narazil na práci o Bioenergii, stáhl ji a před pár dny se dostal k tomu, abych ji přečetl.
Dohledat následně autora bylo o hodně těžší, ale povedlo se.

Práce Josefa Schröttera mě hodně zaujala, a to především tím, jak dokáže problematiku dostatečně vysvětlit i pro člověka neznalého. Takže doporučuji, velmi.

Dovolím si dílo rozdělit na 4 části, tak jak je to v originále. V následujících třech dnech tady teda přidám i další (kratší) části.

----------------

Bioenergie

Aura je nejčastěji používaný výraz pro bioenergii či biopole člověka. Paracelsus, který žil v letech 1493 až 1541 byl přesvědčen, že existuje životní síla, která vytváří kolem lidského těla zářící obal. Franz Mesmer v 18. Století tvrdil, že v lidském těle sídlí síla podobná magnetismu. Nikola Tesla byl první, kdo vyfotografoval auru. Bylo to v roce 1891.
Dalším průkopníkem v poznání aury byl Dr. Walter Kilner, který objevil v roce 1908 pomůcku pro vidění aury. Sledoval ji pomůckou, kde byla mezera mezi dvěma skleněnými deskami o velikosti 3 mm vyplněna roztokem dycianinu. Ve 30. letech objevil náhodou ruský vědec Semjon Kirlian způsob fotografování aury. Stalo se tak při sledování léčby pacienta elektrošokem. Celá řada vědců a psychotroniků se snažila prokázat detekci aury a její měření. Každý přinesl do tohoto procesu kousek poznání. U nás se tímto problémem zabýval koncem sedmdesátých let Ing. Aleš Rumler ze Šumperka. V devadesátých letech byla vyvinuta fotokamera na fotografování aury. Sám jsem jí viděl poprve v roce 1993 v USA na VIII. Mezinárodní konferenci pro výzkum psychotroniky.
Pojem bioenergie je dnes již využíván nejen v souvislosti s energií člověka, ale je to také výraz pro energii, která je získána například zpracováním dobytčí podestýlky. Proto hned na začátku bych chtěl říct, že bychom v souvislosti s tím měli nazývat energii, kterou vydávají živé organismy a její přenos zřejmě jinak. Vhodným názvem by byl pojem "energoinformační pole člověka", "energoinformační přenos" nebo tak jak je to navrhuje dr. Zdeněk Rejdák - Biokomunikace. Rejdák definoval tento pojem takto: " Biokomunikace je schopnost živých organismů vzájemně komunikovat, distančně předávat a přijímat informace pomocí vlastních mechanismů, které se uplatňují i za hranicemi rozsahu schopnosti smyslů, percepční a receptorické činnosti. Kvalita přenášených informací odpovídá stupni organizovanosti živé hmoty". Výraz aura považuji spíše za pracovní název uvnitř našich společností. Nejblíže se optimálnímu výraz blíží pojem "biopole člověka". Poněvadž jsem původním povoláním slaboproudař, snažím se po celou dobu svého působení v psychotronice přibližovat psychotronické jevy dosaženým výsledkům na poli vědy. Výzkumné práce a vytvoření názvosloví a definic by měly být automaticky pojímány oficiální vědou.
Oproti ostatním evropským a jiným státům světa, kde se těmito jevy vědci seriózně zabývají, naše věda se novým poznatkům jen vysmívá. Je nutno říct, že samozřejmě ne všichni, a že jakmile bude odstraněna špička ledovce v oficiální vědě, věci půjdou daleko rychleji, ale oproti ostatním státům již podstatně pomaleji.
Věda připouští, že biopole živého organismu, lze biofyzikálně definovat jako soubor částic s produkcí záření o rázných kmitočtech a že toto pole koreluje s vnitřními procesy v organismu a vnějšími podmínkami prostředí. Je obrazem biochemických a elektrických pochodů v organismu a tím vlastně i informačním zdrojem o jeho stavu.
Myslím, že toto vědecké poznání ukázalo, že práce s bioenergií tzn. působení jednoho energoinformačního pole (biopole) na druhé je prakticky možné, a že může ovlivnit elektrické a biochemické procesy v poli přijímače (pacienta). U pacienta se mohou při působení dostavit různé pocity jako například: tlak, vlnění, píchání, teplo, brnění, mravenčení a jiné těžko popsatelné pocity. U některých lidí se nedostavují řádné pocity.

To může mít několik příčin:
- léčitel nemá k dispozici frekvence potřebné pro léčbu.
- pacient má nedůvěru k léčiteli nebo druhu léčby a prostřednictvím podvědomí dal nevědomý příkaz organismu, který se uzavřel před příchodem bioenergie léčitele.
- energetické kanály pacienta jsou velmi málo průchodné ( pocity přicházejí po 3 - 4 sezení).
- léčení probíhá v přítomnosti další osoby, která vědomě nebo nevědomě energeticky blokuje přenos energie.

Podle ruského vědce Injušina biopole představuje jakousi strukturu prostřednictvím které se uskutečňuje energetická výživa buněk, regulace a koordinace všech procesů, které v organismu probíhají. Ruský akademik Vernadskij zjistil, že intenzita vyzařování biopole lidského organismu, její tvar a barva jsou závislé na zdravotním a psychickém stavu. Zjistil, že při zániku organismu ztrácí biopole svojí soudržnost, energie je uvolněna a odchází někam do prostoru. Je prokázáno, že vlnová délka biopole je přímo závislá také na druhu nemoci. Jinými slovy smrt má různé vlnové délky.
Změnu kvality biopole jsme schopni zachytit mnohem dříve než orgánová nebo psychická porucha vstoupí do svého klinického stádia. Stává se často, že léčitel zjistí blížící se poruchu orgánu nebo systému dříve než je schopna klasická medicína ji složitými přístroji odhalit. Stalo se mi to již mnohokrát, že ode mne pacient běžel na lékařské vyšetření, například sonografie apod. a pak mi volal, "tak jste se bohužel netrefil". Vždy jsem říkal, že bych byl strašně rád, kdyby tomu tak bylo. Jenomže za půl roku nebo i někdy za delší dobu ona nemoc o které jsem hovořil se dostavila. Jednou přijela za mnou menší rodina na chalupu, abych se na ně podíval. U paní jsem viděl blížící se vážnou nemoc. Napsal jsem jí byliny a požádal jí, aby šla na lékařské vyšetření, že tam něco je a nevím co. Pak jsme se vesele bavili na zahradě a nakonec odjeli. Měl jsem nepříjemný pocit a říkám manželce " proč sem přijeli, když se na to stejně vykašlou, zase to byla zbytečná práce". Asi za rok se paní ozvala. Samozřejmě, že na žádné vyšetření nešla a musela být za tři čtvrtě roku operována. Hrozně jí mrzelo, že mně tenkrát neposlechla.
Charakter biopole je závislý také na vnějších fyzikálních faktorech jako je například stav magnetického pole země, na ionizaci vzduchu před bouřkou. Biopole mění svoje parametry v čase a vnější prostředí má na něj velký vliv. Biopole jako každé fyzikální pole vstupuje do interakce s jinými poli: 1. S okolním prostředím. Dochází přitom k oboustranné výměně energie a informací (vliv oděvů, barev, elektrických a elektromagnetických polí přístrojů, vedení aj., barev, světla, tlaku, sluneční činnosti, fáze měsíce, ionizace vzduchu, teploty atd.) 2. S biopolem jiných organismů (zvířata, rostliny a lidé). Opět dochází k výměně energie a informací. To má za následek změnu biopole a následně může dojít ke změně na těle fyzickém. Naše biopole má za úkol nejen chránit naše tělo, ale také nás informuje na úrovni podvědomí o interakci s okolím. V našem okolí existuje celá řada silových polí. Některé mají přirozený původ a jiné jsou uměle vytvořené. Naše biopole tyto energie nejen vnímá, ale také na ně reaguje. Pokud je naše okolí přesyceno energiemi těchto polí, nebo dojde dokonce k rezonanci, může nastat narušení rovnováhy organismu.
Pokud toto narušení trvá delší dobu, dochází k patologickým projevům. Dochází k oslabování imunitního systému, vznikají různé alergické projevy a chronické únavové syndromy. Jsem přesvědčen o tom, že příčinou chronického únavového syndromu je absence určitých kmitočtů v našem organismu. Tato absence je způsobena poškozením některých buněk v silných elektrických polích. Pokud se někdo cítí dlouhodobě unaven, dochází k oslabování tohoto pole. Na stavu biopole se projevují také naše psychické stavy a duševní procesy. To znamená, že naše myšlenky a úmysly ovlivňují kvalitu a stav biopole. Velikost biopole je u každého jedince odlišná.

Můžeme ho rozdělit do několika skupin:
• 1 - 3 cm
• 3 - 60 cm
• 60 - 120 cm
• 120 - 360 cm
• větší než 360 cm

Stopu svého biopole zanecháváme na předmětech, kterých se dotýkáme. Uvolňujeme ho při stresu a emocionálním stavu, ale také při námaze. Nejvíce vychází bioenergie z dlaní, a proto se používají jako nástroj pro předávání energie nemocným. Je to jako kdybychom někomu něco nabízeli na dlaních. Jenže tento dar není vidět. Podíváme-li se do historie, pak například byl pozdrav německých fašistů zvednutí paže, zcela promyšleným předáváním energie. Jeho účastníci, ale přitom nevěděli, že odevzdávají část své energie svým vůdcům.

To vedlo k zamyšlení, zda některá samovolná gesta nemají za cíl změnu nebo ochranu biopole:
• sevřené pěsti - soustředění energie a zamezení úniku před náročným střetnutím nebo bojem.
• sepnuté ruce s propletenýma prsty - uzavírají vlastní biopole, zabránění nedobrovolnému odčerpávání energie, při modlitbě ovšem nemohou energie našich proseb být vyslány z nás ven a uzavíráme je v sobě.
• otevřená náruč s nastavenými dlaněmi uvolňuje energii a je nabízena daným směrem.
• zkřížení rukou na prsou - celkové zablokování energie, stažení biopole do většího obranného valu.
• žehnání - vyrovnání elektrické i magnetické složky biopole.
• propojování špiček prstů - propojení energie všech orgánů, aby byl větší měrou zaktivizován mozek.

To, že biopole je nositelem informace a umožňuje biokomunikaci svědčí například to, že Karel Gott míval své koncerty v Lucerně, kde to bylo méně honosné, než v paláci kultury. Dělal to proto, že v Lucerně byla zcela jiná atmosféra, která je pro umělecká vystoupení velmi důležitá. V Lucerně byli lidé nalepeni jeden na druhém a prostřednictvím propojených biopolí se eufórie a dobrá nálada přenesla do celého sálu. V Paláci kultury byly sedadla daleko od sebe a k propojení biopolí nedocházelo a atmosféra zde byla studená. Můžeme si tuto skutečnost uvědomit i v souvislosti s veřejnými shromážděními v roce 1989.
Chtěli jsme s panem Ing. Petrem Vokáčem z klubu časopisu Fantastická fakta udělat pohled na práci léčitele z hlediska jeho energetického pole a činnosti mozku. Byl jsem zkoumaným objektem. Uskutečnili jsme měření na encefalografu a EAV v okamžiku, kdy jsem v klidu, a kdy působím distančně na pacienta. Bohužel přes sliby lékařů, u kterých jsme tato měření prováděli, ani jeden neprovedl kvalifikované hodnocení. Věřím, že se nám podaří tuto práci dokončit s někým jiným. Podobné pokusy prováděli v Japonsku. Byl učiněn pokus působení na bulku na vaječníku. V průběhu pokusu byly zaznamenány význačné změny mozkové aktivity léčitele. Levá hemisféra se prakticky uzavřela a většina energie byla koncentrována do zadní části pravé mozkové hemisféry. Byly zaznamenány tzv. alfa vlny tj. 8 - 13 Hz mozkové aktivity. Ke změnám došlo také u pacientky. Tepelná intenzita bulky se značně snížila a skvrna se začala zmenšovat a po 8 minutách z obrazovky zmizela. Po měsíční kontrole bylo zjištěno, že léčba byla úspěšná.
Naším problémem je, že biopole doposud není teoreticky rozpracováno z hlediska fyziologického a energetického tak, aby s ním mohly pracovat lékaři beze strachu, že budou vyloučeni z lékařské komory proto, že používají šarlatánské metody. Biopole je možné také sledovat při nabíjení VF proudem podle Kirliana. Biopole je možné také sledovat pomocí infrakamer. Žádná z těchto metod bohužel nedefinuje biopole energeticky. Problém je v tom, že když nevíme co máme měřit, nemůžeme ani konstruovat měřící přístroj.
Frekvence umělých elektromagnetických polí jsou zcela odlišné od přirozených frekvencí. Vyvolávají záněty, myomy, revmatismus, artrózu, hypertenzi, arteriosklerózu, glaukomy, nervovou vyčerpanost a další nemoci. Všechny změny v našem biopoli vyvolávají stres, jehož vznik většinou přisuzujeme někomu jinému (manželovi, dětem, tchýni, kolegyni, šéfovi apod.) V polovině listopadu roku 1999 jsme prováděli s televizí PRIMA průzkum okolí Nuselského mostu v Praze, který je místem častých sebevražd. V místech, kde dochází k častým sebevražedným seskokům, jsou velmi silná pole.
Jednak elektrická pole a také pole psychosomatické zóny. V místech seskoků dochází ke styku třech napájecích soustav pražské kolejové dopravy a železnice. Ve všech třech případech se jedná o stejnosměrný proud. Železnice má napájecí soustavu 3000 V ss, tramvaj 600 V ss a metro 750 V ss. Půda je zde energeticky přesycena v důsledku toku zpětných trakčních proudů, které se navíc dostávají prostřednictvím inženýrských sítí do jednotlivých domů. V jednom takovém domě jsme řešili zdravotní problémy jednoho nájemníka, který byl několikrát během měsíce na posteli doslova paralyzován. Jeho postel se nacházela v silné GPZ, která byla vodičem pro energetický smog. V místě jeho postele to byla doslova energetická hrůza. Jeho biopole zápasilo s těmito energiemi každou noc. Pokud by nedošlo k přemístění lože, byly by v brzké době u něho zjištěny vážné zdravotní problémy.
Bylo zjištěno, že myši, které byly dány do prostoru, který je odizolován o zemského pole, a byly vystavenu umělému poli, byly ve třetí generaci neplodné. To vážně ukazuje na velkou uvážlivost při vybavování kanceláří podlahovými materiály, obložení stěn a stropů. Pokud dojde k všeobecnému použití umělých hmot, vytvoří se tak kondenzátor, ve kterém se člověk pohybuje. Kondenzátor se nabije a lidé mají zdravotní problémy. Je možné říct, že během posledních 20 let došlo doslova k elektromagnetickému výbuchu.
Při své léčitelské praxi používám jednak metodu přikládání rukou nebo jinak řečeno REIKI, ale také bezkontaktní přenos bioenergie. Vnitřně cítím, že každá energie je jiná. Jednou použiji REIKI a jindy energii bezkontaktního přenosu. Tělo si samo řekne, co potřebuje. Někdy, ale nejdříve použiji REIKI a teprve až potom bezkontaktní přenos. Je to většinou v případech, kdy jsou na páteři velké svalové bloky. Neexistuje žádný universální způsob jak léčit energií. Každý léčitel by měl cítit průtok energie. Nedodávat energii násilím. Energie musí proudit volně. Nedávat energii ze sebe, ale napojit se na vesmírný zdroj energie. Musíme působit jako převaděč a ne jako zdroj. Každý by si měl najít metodu, která mu nejlépe vyhovuje.

Léčivá energie může v mnoha případech urychlit uzdravovací proces nebo může být velkou pomocí při udržování rovnováhy. Léčivá energie se dá předávat: - v přímém kontaktu - bezkontaktně * místně * distančně (na dálku) U bezkontaktního přenosu můžeme působit přímo na orgány, systémy apod. anebo mohu působit na astrálním těle - tzv. astrální operace. Není vůbec důležité, zda pacient sedí před vámi nebo je na druhém konci zeměkoule. Fyzik by vykřikl " To je nesmysl, vždyť se čtvercem vzdálenosti energie klesá. Je potřebné si uvědomit, že bioenergie jsou zcela jiné energie než energie fyzikální - umělé. Opět chci zde zdůraznit, že v našem případě se jedná o energoinformační přenos. Nevíme, zda energie proudí přes centrální mozek lidstva nebo jinak řečeno přes vesmírné informační pole, či proudí přímo za subjektem. Při distančním přenosu potřebuji znát jméno, příjmení a datum narození nebo potřebuji fotografii, rukopis nebo nějaký zástupný předmět. Pokud působím na třetí osobu, například na dítě, které není přítomno, ale je přítomna jeho matka, pak ji používám k transferu. Ona si své dítě představí, tím se na něho napojí a já vstupuji na tento spoj a přenáším energii a informace. Je to pro léčitele menší zátěž.
Nepáchejme nikdy dobro! Dobro se má poskytovat na základě požadavku nebo přání. V žádném případě bychom se neměli snažit vnucovat bioenergetické léčení svému okolí. Bioenergie by měla být pacientem přijímána svobodnou vůlí s přáním "vejdi a učiň zázrak". Někdy se stává, že se léčba nedaří. Může jít o případ, kdy se duch pacienta rozhodl, že si nemoc prožije a protrpí. Obzvláště se to stává, když manžel nebo manželka přinutí partnera, aby toto léčení podstoupil. V takovém případě může léčitel, byť se to zdá absurdní, navrhnout duchu člověka, aby přehodnotil situaci. Znovu zdůrazňuji, že pracujeme na mentální úrovni, že se jedná o energoinformační proces ve kterém nerozhoduje znalost cizích jazyků, takže můžete pracovat s jakoukoliv národností.
Není dobré se zaměřit pouze na orgán, se kterým má pacient problémy. Tělo člověka je komplex a velmi složitý komplex, kde vše souvisí se vším. Doporučuji všem naučit se používat energetickou růžici. Tam jsou zřejmé hlavní vazby mezi orgány. Je nutné dostat do rovnováhy celý organismus a proto působit nejdříve na celého člověka. Požádejme vyšší energetický zdroj, aby nám vyslal ty energie, které pomohou.
Pokud se neumí léčitel napojit na vyšší zdroj energie a dává energii ze sebe, pak zhruba po třech nebo čtyřech pacientech je vyčerpán, a pokud bude pokračovat dál, může energii odčerpávat z pacienta. Je nutné naučit se působit jako energetická kanál.

Způsoby působení bioenergií:
- vytlačení negativní energie.
- dodání energie.
- vytvoření energetické rovnováhy

Smysl léčení není v tom, abychom pacienta přehustili energií. Jak jsem již předtím řekl, měli bychom cítit volný průtok energie. Pokud chceme, aby se pacient doléčil ještě několik dnů po sezení u nás, vložíme energii (zmagnetizujeme) do vaty, vlny apod. Tyto nabité prostředky pak aplikuje na určená místa. Při léčení je také nutné, aby se léčitel oprostil od všech citů a lítosti. Lítost při léčení nemá svoje místo. Mohli byste ovlivnit průběh léčby a hlavně zmenšit průchodnost energie.
Velkým problémem při léčení je pokud na pacientovi ulpívá energie prokletí, která brání přístupu léčivé energie nebo ji pojímá a ničí. Tuto negativní energii si můžeme představit jako černou žvýkací gumu, kterou nelze setřást a vždy někde ulpí.
Léčitel soustřeďuje energii a myšlenku na nemocného a na nemoc kterou chce vyléčit. Zde bych chtěl jen upozornit, aby jsme se nesnažili pojmenovat nemoc za každou cenu. Jednak to může negativně ovlivnit průběh léčení pokud je příčinou nemoci jiná část organismu, ale také je to nebezpečné proto, že řada pacientů ve své mysli rozvíjí tuto informaci a může situaci ještě zhoršit. Proto je nutné hlavně to, aby pacient nesoustředil své síly převážně na diagnózu, ale hlavně na léčbu. Egyptský papyrus z více než čtyř tisíc let př.n.l. říká: "Vlož své ruce na místo bolesti a požádej nemoc, aby opustila tělo."

Autor: Josef Schrötter

Skupinka v parku

Rád bych podotkl, že člověk na tomto světě určitě není proto, aby se zamlouval kolemjdoucím, aby se choval "v normě" a nevybočoval z řady, ale určitě jde o jiný důvod naší existence. Nikdo vlastně nemáme důvod, proč bychom se měli řídit nějakými nepsanými pravidly. Všichni jsme se narodili svobodní...úplně svobodní. V mládí nás omotávali provazem rodiče v dobré víře, že nás správně vychovávají a připravují na život. Někoho víc, někoho míň. Dnes si to mnozí děláme sami tím, že s ledasčím mlčky souhlasíme, přitom k tomu nemáme vlastně žádný pořádný důvod. Samozřejmě, našlo by se jich mnoho, ale zřejmě nenajdeme žádný takový, který by opravdu stál za potlačení sebe sama. Pro dokreslení můžu použít příklad z vlastního života.

Máme poslední zvonění - akci, která se již nikdy v životě nebude opakovat. Třída se rozdělila na menší skupinky po zhruba osmi lidech a v jedné z nich samozřejmě můžete najít i mne. Couráme se po městě a prosíme o nějaký ten peníz pro maturanty, jak se to na poslední zvonění dělává. Je nádherný jarní den a my zrovna procházíme parkem k dalšímu nadějnému místu, jednomu z posledních. Courám se pár metrů za ostatními, protože jsem si něco upravoval na svém kostýmu a ještě jsem je nestihl dohnat, když v tu chvíli míjíme skupinku čtyř lidí, kteří sedí různě u cestičky a hrají. Hrají známé i neznámé písničky jen tak pro kolemjdoucí. Všichni jsou šťastní, na tváři úsměv od ucha k uchu. Velmi mě to táhne zpět mezi ně. Ohlížím se za zvukem ještě pěkně dlouhou dobu. Dokázal bych tam s nimi sedět snad několik hodin. Jenže - je přece poslední zvonění. Nedovoluji si odtrhnout se od ostatních a jít za srdcem. Dnes toho hodně lituji.

Někdy je lepší zapomenout mnohá nepsaná pravidla. Ostatně co se nám může stát, pokud je nedodržíme? Často můžeme být odměněni maximálně nechápavými a rozzlobenými pohledy dalších lidí, kteří se méně či více snaží ovlivňovat ostatní místo toho, aby zapracovali na sobě. Čili - není se čeho bát.
Fáďos