úterý 21. července 2015

Dilema

Je to pořádná doba, co jsem tady naposledy něco psal. Změnilo se toooolik věcí... Jak se učíme, potkáváme se s některými situacemi znovu a znovu, dokud si s nimi neporadíme. Teď se ke mě ale vrátilo něco, co způsobilo opravdové dilema. Spíš než s nějakým sdělovacím cílem píšu tento text s vidinou uspořádání vlastních myšlenek. Ostatně známe to všichni...

Ze zlomového vztahu celého mého života zbyly trosky, s čímž jsem se už dávno smířil. Vlétli jsme do toho tehdy po hlavě, za dva a půl roku stihli to, co jiní sotva za deset. Pro obě strany to byla velká láska, ale taky velká bolest. Učení se vším všudy. Zážitek za zážitkem, chyba za chybou. Jsem za to vděčný, ohromně mě to posunulo a spoustu věcí jsem se naučil.
Přestěhoval jsem se pak zpět do svého rodného města a začal nový život. Nový, protože téměř všichni kamarádi mezitím utekli do různých koutů republiky. Za školou, za prací. O několik let zkušenější jsem věnoval energii lépe a tam, kde jsem cítil, že je to pro mě důležité. Pracoval jsem na sobě a brzy jsem se znovu dotknul té spokojené vlny, na které jsem byl předtím, než můj život rozbouřila láska. Vždy jsem věřil, že štěstí je otázkou volby a už párkrát jsem si jej dokázal opravdu zvolit a po dlouhé měsíce být převážně šťastný. Teď se mi to povedlo znovu. Spokojenost, rovnováhu, štěstí, radost, smysl a další důležité a pozitivní pocity jsem ze svého počínání či bytí opravdu měl. Opravdu jsem si neměl na co stěžovat (až na drobnosti, které ještě nakousnu úplně na konci).
Během tohoto asi půl roku jsem zároveň cítil, jak si nové pohledy na situace ze vztahu sedají, zkušenosti ze vzájemného soužití i chyb se usazují; jak je přetavuji v nové návyky a ty si postupně osvojuji, abych byl do dalšího vztahu lépe připraven. Bylo to v této oblasti velmi intenzivní. Měl jsem z toho ohromnou radost a především jsem cítil, že se pomalu blíží doba, kdy přijde test, zdali jsem se na další vztah vážně tak dobře připravil... Což o to, štěstí si jako single zvolit dokážu, o tom jsem se přesvědčil už třikrát nebo čtyřikrát v těžkých fázích svého života. Ale ve vztahu? Tam se mi to dařilo jen s velmi malými úspěchy.

Test opravdu přišel. Jenže by mě ani ve snu nenapadlo, že to bude se "starou známou", se kterou se nám vztah rozpadl přibližně před půl rokem. Vždycky jsme si dokázali fantasticky popovídat o důležitých věcech - například o tomto všem, co tady dneska píšu - a tak jsme zjistili, že jsme se oba hodně poučili a od našeho vztahu se výrazně posunuli. Se smíchem na rtech jsme si říkali, jaké blbosti jsme si kdy udělali a co už nikdy nesmíme opakovat. Až se při tom všem znovu probudil hluboko zahrabaný cit. A ten byl vždycky silný. Moc silný. Jak z mé, tak z její strany. Je to patrné na první pohled. Když mi jednou řekla, že mě bude milovat do konce svého života, ať už se mezi námi stane cokoliv, tak jsem věděl, že je to naprostá pravda a že v mém případě je to totožné.

Najednou jsme byli jako v pohádce, ale já stál co nejpevněji nohama na zemi. Dřívější zkušenosti mě držely, už jsem věděl, co dělat, jak se konkrétně u ní chovat, na co si dát pozor. Nabyté zkušenosti a osvojené dovednosti jsem aplikoval v maximální možné míře; fungovalo to a z toho jsem měl snad ještě větší radost. Když jsem se zrovna neuhlídal, rychle mi v hlavě houkala varovná kontrolka, protože jsem své selhání alespoň dokázal velice rychle rozpoznat. Křest ohněm, ale první kolo bylo úspěšné. Své chyby jsem jednoduše neopakoval. A tak to vypadalo, že druhý pokus o náš vztah by mohl být úspěšný. Oba jsme jednoduše věděli, čeho se nesmíme dopouštět, a také jsme věděli, že ta láska je opravdu intenzivní (ostatně jako vždy). Ideální podmínky pro vztah, ne?

Ona se tedy začala rozmýšlet, jestli do toho opravdu znovu jít, nebo ne. Stejně tak i já jsem nad tím hodně přemýšlel. Ale vzhledem k síle citu a mém prozatím zdařilém reparátu z "Chování k člověku milovanému" jsem byl na nějakých 90 % rozhodnutý. V podstatě mi nic nebránilo - jen otázka, jak svůj reparát bude zvládat ona. Dlouhé týdny jej zvládala naprosto fantasticky. Až jsem si říkal. "Ty bláho, takto fakt jo, takto to půjde, to je ono."

Jenže zatímco mé chování bylo postupně vřelejší a vřelejší (i když stále ještě opatrné a s odstupem), její vystupování začínalo dostávat odstíny stejných chyb, kterých se dopouštěla dřív a o kterých ještě celé týdny po obnovení našeho kontaktu nebyly ani stopy. Až teď, pomalu, postupně. Ona se vlastně stále rozmýšlí. A čím déle se rozmýšlí, tím víc se vrací k původním programům (možná, že já též, ale neuvědomuji si to).

A to je chvíle, kdy se čím dál víc začínám rozmýšlet já. Přesně tady mám to dilema. Rozbouřit si spokojený, šťastný, vyrovnaný a nově vybudovaný život s někým, u koho jsem se už dřív spálil, a nebo nevstupovat do stejné řeky, říct, že stejnou chybu (myšleno celý vztah s touto slečnou) opakovat nehodlám a směřovat jinam? Projít si situacemi, které jsem dříve nezvládl, a konfrontovat se s nimi znovu, nebo se už neohlížet a dojít k nim postupně s jiným člověkem? Pověsit sebe samého, zahojeného, nad propast na stejně silné lano a doufat, že tentokrát už nepraskne, nebo výzvu odmítnout a čekat na další? Přijmout risk, že já či ona jsme se dostatečně nepoučili, nebo zátěžovou zkoušku odložit (a ztratit tak vlastně čas)? Na jedné straně cit spolu s vírou i pochybností, tenký led. Na straně druhé šťastný a spokojený život a klidné vody. Na jedné straně akce, adrenalin, zážitek, život, láska, bolest, na straně druhé klid, rozvážnost, budování, harmonie. Skloubit tyto dva póly konkrétně s touto slečnou je totiž téměř nadlidský úkol, a tak si s klidným svědomím přiznám, že tady si prostě musím zvolit.

Ona také řeší dilema, které ji nezávidím  - nechce udělat chybu, protože cítí, že by mě mohla ztratit navždy, ale zároveň nechce riskovat, že je ještě příliš brzy a my spadneme tam, kde jsme byli předtím - nicméně já jsem na tom podobně. Čím déle se ona rozmýšlí, tím více si všímám dřívějších chyb v jejím chování, které se tlačí na povrch. Sobě velmi věřím. Cítím, že ve mě se změny hodně usadily, že to mám pod kontrolou. Ale také cítím, že další rozdělení vzájemného pouta by mohlo být navždy. A co teď s tím. Z mé strany cítím poslední šanci, z její zase nedostatečné poučení a pokus předurčený ke krachu. A čas hraje proti nám, jelikož nůžky se s každým jejím starým vzorcem, o kterém mluvila, že už odstranila, a přitom se znovu projevil, uzavírají.

Veliké starosti mi například dělá fakt, že se její chování velmi změnilo. Než jsme lásce znovu společně propadli, cítil jsem z její strany obrovskou touhu znovu mě získat. Byla v probouzení toho citu o pár kroků napřed. A toto byla ta situace, kdy jsem cítil, že by to vážně mohlo fantasticky fungovat. Byla prostě zrovna ideálně naladěná na mou notu přístupu ve vztahu. To byla doba, kdy jsem byl takový ten poklad, a v takové situaci sám dokážu nejvíc dávat a všechno je v obrovské harmonii. Stejně tak ona říkala že toto rozpoložení by si chtěla uchovat, protože nám to tak funguje nejlíp. Jenže pak se to všechno dostalo do situace, kdy ona vycítila, že už mě téměř má a záleží jen na ní, jestli řekne, že do toho jde. A v tu chvíli se dost věcí zlomilo. Ptáčka už mohli bez jakýchkoliv komplikací lapit, a tak mu přestali hezky zpívat. Neúmyslně, to u ní poznám, ale prostě se to stalo. A mě už v hlavě bliká kontrolka. Velmi rychle jsem se znovu probral a vrátil se do stavu váhání, zda ano a nebo ne. ...jenže ona už se ke stejnému zpívání, jako na začátku, nevrátila. Alespoň prozatím. Řekl bych, že stále žije v pocitu, který nabyla před dvěma týdny - že mě prostě má a stačí kývnout. Jenže mě to chování dělá starosti a od ní mě odrazuje.
--------------
Někde na začátku jsem také slíbil, že se vrátím k několika drobnostem, které mě v jinak spokojeném novém životě trápí. Navazují na sebe.

Musel jsem do pracovního procesu začít vydělávat už nějaké větší peníze. Daná práce mě sice docela naplňuje, ale do něčeho ideálního má stále daleko. Prostě si už nemůžu dělat co chci a kdy chci, povinnosti jsou tady. A to je chvíle, kdy se musím něčemu podřizovat, což je u mě vždycky problém. Ne že bych se snad neustále bouřil a byl problémový, ale na pocitové úrovní to poznám. Ubírá mi to na štěstí, protože se mi nedaří najít cestu, jak dělat to, co chci a splnit při tom zároveň nějaké závazky. A to má u mě zajímavý efekt - potřebu netrávit čas sám čili veškerý volný čas trávit s kamarády. Když dělám něco, co sám opravdu dělat chci, tak to dělám naplno a mohu být sám klidně celé dny. A to i během přestávek. V naprosté harmonii se sebou samým mohu strávit klidně několik dní volna, protože jsem prostě se svým žitím a počínáním spokojený.
Ale když to, co dělám, nedělám úplně dobrovolně a nebo to musím dělat v jiný čas, než chci, odrazí se to na mě tak, že volný čas nedokážu trávit spokojeně sám. Pořád chodím s někým ven, vymýšlím zážitky, zvu na pivo, ... Mám strach být sám, protože svůj život nevyplňuji tím, čím bych chtěl. Je to zvláštní spojitost, ale s přechodem do 'dospělého života' z ní mám o to větší strach. Je málo těch, kteří v životě opravdu dělají to, co chtějí a kdy chtějí. A budu-li se snad muset něčemu či někomu podřizovat, zdá se, že se budu cítit osamocen. Lépe jsem tuto spojitost ještě nerozklíčoval. Že bych snad ke kamarádům utíkal před nespokojeností se svým vlastním počínáním? Před potřebou změnit svůj život? Před myšlenkami na kaz, který se tak těžko odstraňuje?
Dělá mi to starosti, protože se nechci cítit sám. Se svou prací přitom nemám žádný větší problém, jakš takš jsem se v ní našel. Přesto se popsaný jev děje.

úterý 22. dubna 2014

Kterak se láska ženy mění

Ženy chtějí spoustu věcí a neustále své cíle mění. Většinou transformace probíhá směrem od lásky / zamilování k zážitkům / výletům, dále k penězům / zaopatření a pak k dětem / domácím mazlíčkům a následně věcem / doplňkům. Je to postupný a pomalý vývoj skládající se ze stovek či tisíců drobných krůčků a změn. Žena získá lásku...až se jí nasytí, přestane ji bavit jen tak se se svým milovaným poflakovat a přijde s celou řadou zajímavých míst, které jisto jistě stojí za návštěvu. Jenže ze zážitků se žít nedá, a tak začne tlačit na peníze...a když se jí jich dostane, najde si další cíl. Až to muž nezvládne, zmizí a žena přijde o všechno. Pak zase bude potřebovat lásku a náklonnost a klidně s 'novým vyvoleným' stráví týdny nocí na seníku. Ale seník se omrzí, a tak se pokusí oživit život aktivitami. Jenže to jí nestačí, a tak přijde věta "Měl bys něco našetřit, abychom mohli do lepšího..." a začne směřovat k penězům...

To my muži chceme v běžném životě jen a pouze ženu. Začíná to láskou k ní a buď to časem zubatá skončí, nebo se láska ztratí a tím pádem to končí. Vše ostatní si zajistíme sami svými schopnostmi, dřinou či odpíráním. A to se nikdy nemění. Možná by si ženy měly nejdříve ujasnit, co všechno budou chtít, a potom teprve tím směrem upřít svou energii. Zdůrazňuji slovo svou, neboť zdaleka není výjimkou, že plněním jejich snů zaúkolují muže.
Fáďos

sobota 11. ledna 2014

Jen žádný hotel s křížkem nad hlavou

Takto nějak se Alex určitě bude cítit,
až to se mnou šlehne xD, zdroj ZDE
Hlodá mi hlavou jeden červík...
Moje drahá Alexiam mi doma čím dál častěji mluví o pohřbech. Dneska málem začala sepisovat seznam skladeb, které chce na pohřbu zahrát. Naštěstí jsme to 'zaposlouchali' v hromadě české hudby, ale jsem z toho takový vyjevený. Asi si neuvědomuje, že mám v plánu umřít první. Nevím, jak se dohodneme.
Nejspíš bych měl začít pracovat na svém seznamu, který mě doprovodí na poslední cestě. Nejprve však musím promyslet, jestli vůbec pohřeb chci xD.
"Jen žádný hotel s křížkem nad hlavou."

Mimochodem... Žít s vědomím, že smrt číhá všude a v každou chvíli je úplně super. Člověka to totiž nutí opravdu žít.

Edit.: Jen co jsem to publikoval, tak se na mě namíchla. Má totiž rozepsaný nový článek...hádejte o čem ;).


Fáďos

Potomci lidí

Dnes se mnou jedna informace zamávala jako už dlouho žádná. Jedná se o problematiku, která se skloňuje již mnoho let, ale ještě nikdy nebyla tak reálná, jako nyní - čipování lidí. Tomuto tématu se věnovalo už mnoho knih, mnoho filmů, článků a jiných textů. Část lidské populace dokonce mluví o tom, že již jsme dávno takto čipování skrze povinná očkování. To je diskutabilní, ale v našem článku nepříliš podstatné. Vezmeme to oklikou.
zdroj ZDE
Myslím, že 5. 1. 2014 vyšel na AC24.cz (důvěryhodnost AC24.cz nechme prosím stranou) článek o tom, jak se v USA vypořádávají s jedinci, kteří se otočí zády ke shonu velkoměst a usídlí se v krajině mimo rušnou civilizaci (článek ZDE). Tito lidé mají svůj vlastní pozemek, na kterém si legálně postaví svůj vlastní dům, pěstují svou vlastní zeleninu a chovají svá vlastní zvířata. Normálka. Někteří mají vše energeticky soběstačné - solární panely, el. generátory, atd. I to se občas vidí. Ale vládě USA se to nelíbí natolik, že je likvidují. Když se jim nepovede takovéto usedlíky vyhnat nesmyslnými ustanoveními, tak jim dům jednoduše zbourají se slovy "Tady nemůžete bydlet.". Přijde mi to neuvěřitelné, ale zdá se, že je to realitou. Na druhou stranu je našinec vcelku v klidu, protože se to děje na druhé půlce zeměkoule. Bohužel s článkem, který přišel 8. 1. ve středu, tvoří tento odstavec ničivou kombinaci.

zdroj ZDE
Právě 8. 1. 2014 vyšel taktéž na AC24.cz článek (ZDE) o tom, jak postupuje vývoj mikročipů pro lidi. Text se opírá konferenci All Things D11, na které vystupovala ředitelka Googlu Regina Dugan, jež tyto technologie velmi usilovně podporuje.

Společnost Motorola (kterou Google vlastní) postupuje na výrobě mikročipu v pilulce. V ruce už mají potvrzení o zdravotní nezávadnosti. Tento čip bude napájen chemickou reakci s žaludečními šťávami a udělá z vás autentifikační kartu. Má se brát každý den. Dále Motorola pracuje na elektronickém tetování, které je téměř neodstranitelné.

Výrobci produkty prezentují jako moderní věc, kterou s nadšením přivítá mnoho mladých lidí, jelikož půjde o modní doplněk. Pokud budete užívat tyto pilulky s čipem nebo budete mít elektronické tetování, můžete přestat používat hesla, karty jak platební, tak např. ty k otevření dveří, atd. Záleží jen na tom, co zvládne ten čip, který do vás dostanou.

zdroj ZDE
Nemá smysl se dohadovat, nakolik s tímto lákavým důvodem k užívání čipu uspějí - nepochybně velmi. Mnoho mladých lidí by udělalo téměř vše pro to, aby byli cool a šli s dobou. V kombinaci s omezeností myšlení některých jedinců se nad takovouto novinkou v negativním slova smyslu ani nepozastaví. A my, kteří jsme na webech typu Srdce nové energie jako doma, zase dobře víme, že důvody k užívání čipu, které jsou nám předkládány, jsou jen zástěrkou.

Pojďme spolu trošku zapolemizovat, kam to může dojít, pokud se používání těchto čipů pro lidi rozšíří:
Může se stát, že se člověku bez čipu neotevřou automatické dveře nebo výtah. 
Mohou se začít vyrábět operační systémy, do kterých se bez čipu nepřihlásíme - ostatní přestanou být podporovány. To samé u mobilů, což by znamenalo silné ochromení komunikace za předpokladu, že na čipy nepřistoupíme.
Také se může stát, že po nás zaměstnavatel bude chtít, abychom čip užívali kvůli zaznamenávání docházky do práce.
Kartičky městské hromadné dopravy také jistě nebude problém převézt do elektronické podoby a informace vložit do čipu.
Nabízí se možnost zrušení platebních karet, výběrů a vkladů do bankomatu na kartu - nahradí je čip.
Občanské průkazy, řidičáky a kartičky zdravotních pojišťoven můžeme mít vložené v elektronické podobě v těle s tím, že fyzická kartička nebude platit.
Místo klíčků od auta se možná stane, že budeme pro nastartování muset přiložit ruku s čipem.
A jistě se najde ještě celá řada možných použití i v nemateriálním světě, což je ještě děsivější. To už jsme u ovládání pocitů.

V takovéto chvíli si člověk řekne, že před tím uteče na venkov, odstřihne se od civilizace a bude si tam v klidu soběstačně žít. Ale v tom si vzpomene na druhý odstavec tohoto článku a najednou neví, kudy kam.

Pro dotvoření ideální atmosféry doporučuji shlédnout film Equilibrium, nebo nějaký jemu podobný.

sobota 4. ledna 2014

Jedy každodenního života II.


V minulém článku Jedy každodenního života I. jsme se věnovali rozborům jednotlivých druhů potravin a dnes se zaměříme na konkrétní chemické látky, které se mohou v potravinách objevit. 

Aspartam, E951

Jedná se o umělé sladidlo, které bylo zařazeno na seznam bojových látek. Odtud jej do potravinářství přesunul Donald Rumsfeld - bývalý ministr obrany Spojených států, který se později dostal do vedení farmaceutického koncernu.
Aspartam je 200krát sladivější než sacharóza, ale má stejnou energetickou hodnotu. Spotřebuje se ho však na dosažení sladké chuti výrazně méně, čímž splňuje podmínky pro označení 'nízkoenergetický'. 
zdroj ZDE
Aspartam se při zahřátí na 30°C rozkládá a uvolňuje se z něj metanol. Nesmějí jej užívat lidé s fenylketonurií, v takovém případě může dojít až k mentální retardaci. 
Zvyšuje chuť k jídlu, čímž vede k obezitě; zvyšuje výskyt leukémie, nádoru plic a jater a riziko předčasného porodu. 
Často se objevuje ve výrobcích s označením 'light', 'bez cukru', atp.. Je zarážející, že jej výrobci přidávají také například do čajů. Vzhledem k výše uvedené informaci, že se rozkládá na metanol, může nastat problém též v případě, že necháme například Colu v létě v autě, atd.. 

Ochratoxin A

zdroj ZDE
Může se objevit v obilí, vepřovém mase, kávě a hroznovém vínu (především v rozinkách). Jeho výskyt je způsoben vlhkostí při zpracování, která přispívá ke vzniku plísní. 
Poškozuje ledviny, je potenciálně rakovinotvorný a slabě mutagenní. Také podněcuje Alzheimerovu a Parkinsonovu chorobu. Vyhnout by se mu měly především těhotné ženy. 


Aflatoxiny

Mezi plodiny, které jsou často napadeny patří cereálie, olejniny, koření a ořechy. Lze je najít také v mléce a nejčastěji bývá spojován s arašídy. Jelikož se jedná o produkty plísní, infikují plodiny, které byly skladovány nesprávným způsobem - ve vysoké vlhkosti a teplotě. 
Může přispívat ke vzniku rakoviny jater. 

Glutamáty

Jedná se o tyto: kyselina glutamová E620, glutamát sodný E621, glutamát draselný E622, glutamát vápenatý E623, glutamát amonný E624, glutamát hořečnatý E625. Výrobci však na obaly často uvádějí látky, ze kterých jsou tyto glutamáty složeny - bílkovinné extrakty, kvasnicový extrakt a hydrolysáty. Poté beztrestně na obal napíšou "Bez přidaného glutamátu".
zdroj ZDE
Glutamát potlačuje pocit sytosti, čímž vede k obězitě, tím však problémy teprve začínají. Tyto éčka mohou způsobovat návaly horka, bolesti hlavy a hrudi, bolesti žaludku a průjmy. Při dlouhodobému vystavení glutamátům se může objevit autismus a trvalé zažívací potíže. Přispívá k rozvoji chorob, které by organismus bez oslabení glutamátem sám zvládl. U dětí způsobuje poškození vývoje mozku a demenci. V kombinaci s aspartamem a vysokou svalovou zátěží až několikanásobně zvyšuje riziko infarktu. 
Účinný protijed glutamátu je koření kurkuma. 

Uhličitany

Jsou nebezpečné především pro děti, způsobují u nich hyperaktivitu, poruchy pozornosti, nadýmání a střevní potíže. Zvyšují též riziko vzniku rakoviny. Jako barvivo je uhličitan vápenatý pro děti zakázán, ale jako zdroj vápníku je povolen, stačí to pouze uvézt na obal.

Barviva riziková pro děti

Jedná se celkově o 6 éček, která zvyšují barevnost pochutin pro děti. Pro výrobce jsou zajímavé tím, že jsou levné a blednou pomalu. Jedná se o: 
zdroj ZDE
Žluť SY E110: Může vyvolávat alergie, hyperaktivitu dětí a astma.
Chinolinová žluť E104: Zvyšuje míru hyperaktivity a deficitu inteligence u dětí, může také zvyšovat příjem hliníku nad tolerovatelný příjem; je opakovaně navrhována z vyloučení z výživy dětí. 
Košenilová červeň A E124: Vyrábí se syntézou z ropných arenů; může zvýraznit astma; v USA, Norsku a Finsku je považována za rakovinotvornou a je zakázána. 
Azorubin E122: Může způsobovat alergie a může mít vliv na hyperaktivitu dětí.
Červeň allura C E129: Vyrábí se z ropy; může způsobovat hyperaktivitu. 
Tartrazin E102: Způsobuje alergické reakce mezi astmatiky a lidmi s nesnášenlivostí aspirinu, může způsobovat migrénu, rozmazané vidění, svědění, sennou rýmu nebo skvrny na kůži a dětskou hyperaktivitu; je zakázán v Norsku a Rakousku. 
Celistvě způsobují hyperaktivitu, vyrážky, otoky, bolesti hlavy a zvracení. Negativní účinky se zvyšují v kombinaci s E211 (benzoan sodný), který je vyráběn z toluenu a je považován za alergen nevhodný pro děti. 
Nejvíce těchto barviv zpravidla obsahují bonbony, sladké nápoje, zmrzliny či jahodové kompoty.
Od června roku 2014 Evropská komise omezuje použití 3 z nich. 

Éčka v biopotravinách

Biopotraviny překvapivě mohou obsahovat až 5% libovolných éček, včetně těch nebezpečných. Mezi nimi se nejčastěji využívají tyto: 
zdroj ZDE
Dusitany, které jsou rakovinotvorné, nachází se v solných směsích, červených barvivech a navozují uzenou chuť. 
Oxid siřičitý způsobuje bolesti hlavy, žaludku, astmatické záchvaty, jedná se o antioxidant, konzervant a látka zabraňující hnědnutí, který nalezneme například v sušeném ovoci a víně. 
Uhličitan amonný u malých dětí způsobuje nadýmání, objevuje se především v biopotravinách pro děti jako jsou sušenky. 
Za zmínku také stojí bio kečupy a jogurtové nápoje s obsahem zahušťovadel. 

Mykotoxiny

Jedná se o produkty plísní. Mohou způsobovat rakovinu, alergie, poškození jater a ledvin, atd.. Nalezneme je v burských oříšcích, sušených fících, koření či obilovinách.
zdroj ZDE

Palmový olej

Palmové háje; zdroj ZDE
Je hojně využíván, jelikož je levný, při pokojové teplotě se neroztéká a pomalu oxiduje, díky čemuž má dlouhou dobu trvanlivosti. Obsahuje dokonce více nasycených mastných kyselin než sádlo, a proto vede ke zvyšování cholesterolu. Jeho použití z obalu bohužel nezjistíme. Výrobci mají za povinnost uvádět pouze, zda se jedná o tuk rostlinný nebo živočišný. 
Používá se k výrobě čokolád, bramborových lupínků, lískooříškových pomazánek, polévek v pytlíku či tyčinek KitKat. Je smutné, že většina deštných pralesů je dnes kácena za účelem získání prostoru pro palmy, ze kterých se tento olej získává. 

pátek 3. ledna 2014

Jedy každodenního života I.


zdroj ZDE
V rámci toho, že nám poslední sváteční dny roku 2013 poskytly dostatek volného času, ponořili jsme se společně do problematiky potravinářského průmyslu. Pokusíme se vám odkrýt alespoň částečně tajemství složení potravin, které se běžně vyskytují v našich obchodech, a vyzdvihnout pro vás zdraví škodlivé látky, jež se často ukrývají za příjemně znějícími názvy, atp.. 
V první řadě jsme shlédli velkou část videí z pořadu A DOST! internetové televize stream.cz zaměřených na oblast potravin. Doplnili jsme je o bližší informace a přinášíme vám je v ucelené podobě prostřednictvím našeho článku. Nejprve se zaměříme na produkty (medy, tavené sýry, pečivo, atd.) a následně v dalším článku se budeme věnovat konkrétním chemickým látkám obsaženým v testovaných potravinách. 

Rostlinné tuky

Mnohé rostlinné tuky prodávané u nás jsou v mnohých zemích západní Evropy zákonem zakázané. Největším problémem je příliš vysoký obsah trans mastných kyselin, které způsobují infarkt, kornatění tepen, podporují vznik žloutenky II. typu a nárůst tzv. "zlého" cholesterolu. Nyní probíhají výzkumy zaměřené na podezření, že podněcují vznik rakoviny. 
Možná by bylo také záhodno zmínit, že rostlinné tuky mohou obsahovat až 2% tuků živočišných. 
zdroj ZDE

Vejce

Také vás překvapuje ta krásně oranžová barva žloutků v mnohých z vajec zakoupených v supermarketech? Přijde vám až nepřirozená? Ona také není nikterak přirozená. Způsobuje ji kanthaxanthin (E161G). Ten se do potravin přidávat nesmí, avšak slepice mimo biochovy jsou jím přikrmovány. Stejně tak lososi či pstruzi a kuřata. Dodává žloutkům, masu a kůži přitažlivější barvu, evokující vysokou kvalitu produktu. 
Bohužel, hromadí se v oční sítnici a nenávratně ji poškozuje. 


Slepované maso

zdroj ZDE
Napadlo vás někdy, co se děje s odřezky, které vznikají zpracováním masa? K překvapení většiny už některé firmy přistoupily k tomu, že je slepují do steaků. Takto slepené maso lze dle struktury poznat pouze před tepelnou úpravou, tudíž nevíte kolik krav vám naservírují v restauraci na jednom talíři. 
K "lepení" masa se používá enzymy transglutaminázy nebo produkty vznikající kultivací bakterií, či výrobou z krevní plasmy prasat či dobytka. 
Tento postup je již dlouhou dobu používán také při výrobě tofu a šunky. 
Zatím nebyla prokázaná zdravotní závadnost, tudíž hlavním problémem je klamání spotřebitele. 


Tavené sýry

zdroj ZDE
Tavené sýry se označují za sekanou mlékárenského průmyslu. Problematickými jsou především fosfáty, které snižují využitelnost vápníku a tím způsobují ucpávání tepen a řídnutí kostí. A právě pro vápník přeci sýry jíme. 
Nepříznivě působí také vysoký obsah kuchyňské soli, ta se ukládá v ledvinách a zvyšuje krevní tlak. 




Medy

Med si všimni kupujeme v domnění, že se jedná o jeden z nejzdravějších přírodních produktů, ale není med jako med. Zákon se sice staví na stranu kvality medu, ale ani on nebrání výrobcům, aby jej dobarvovali éčky (amoniaksulfitový karamel) a nadstavovali sirupy (kukuřičným, třtinovým či obilným). Zarazily nás také biomedy, které obsahovaly pesticidy. Aby biomed splňoval všechny podmínky pro toto označení, musí být včelín umístěn na místě, kde v okruhu několika desítek kilometrů nejsou chemicky ošetřované plodiny. Přesto se v nich pesticidy vyskytují. 


Pstruzi

V dřívějších dobách se pstruzi na farmách zbavovali plísní a parazitů pomocí malachitové zeleně a krystalové violeti. Pozdější výzkumy odhalily, že se tyto látky hromadí v mase, jsou toxické a mohou způsobovat rakovinu, poškozují kostru, játra, ledviny a srdce, ale mohou způsobovat také různé vrozené vady u potomků. Proto bylo užívání těchto látek zakázáno. 
Bohužel, nedávno se v prodeji objevili ryby ze 3 českých farem obsahující leukoformy těchto jedů. 
zdroj ZDE

Pečivo

Každý 5. pekařský výrobek není čerstvý! Přestože má supermarket vlastní pekárnu, v letácích vás láká na čerstvé pečivo přímo z pece, často se jedná o dopečené nebo rozmrazené polotovary, které jim dodal přímo výrobce už před několika měsíci. Právě proto, aby pečivo působilo čerstvě, musí být do těsta přidávány emulgátory, stabilizátory, enzymy a kypřidla - všechno éčka. Od 1. 8. 2013 musí být takovéto výrobky označeny, aby nedocházelo ke klamání spotřebitele. 


Černé čaje

zdroj ZDE
Největším rizikem porcovaných černých čajů je nemožnost zjistit z čeho se obsah papírového pytlíčku skládá. Správně by mělo jít pouze o čajové lístky, u levnějších variant bývají ve směsi také dřevnaté částice stonku nebo čajový prach. Avšak není výjimkou, že se zde vyskytují také rezidua pesticidů. Je to způsobeno tím, že největší vývozce čajů je zároveň také jedním z nejmasivnějších uživatelů pesticidů. Ty způsobují při dlouhodobém užívání i v malých dávkách neplodnost, narušení imunity, alergie, vývojové vady a rakovinu. 
Při sušení čajových lístků přímým ohřevem vznikají také polycyklické aromatické uhlovodíky, které jsou obsaženy v kouři a některé z nich jsou rakovinotvorné. 


Olivové oleje

Nejkvalitnější a také nejdražší jsou oleje extra panenské lisované za studena, ale i jich se dotkly problematické látky. 
Asi před 40 lety bylo v Evropě zakázáno používání látky zvané DDT. V době, kdy byla tato látka vyvinuta, nedokázali vědci dohlédnout na veškeré důsledky jejího používání. DDT se hromadí v půdě a velmi pomalu se rozkládá. Odtud se tedy dostává do již zmíněných oliv. 
Hodnoty zjištěné v olivových olejích byly sice pod stanoveným limitem, ale přesto jde o zahrávání si s ohněm, neboť vystavení DDT v pubertě zvyšuje až 5krát riziko rakoviny prsu. Dále se hromadí v tuku a játrech a přechází také do mateřského mléka. 
Byly v nich také objeveny zbytky pesticidů a aromatické polycyklické uhlovodíky zmíněné výše. 


Majonézy

Majonézy nejsou zdravé za žádných okolností, ale ani to nebrání výrobcům, aby jejich kvalitu ještě snižovali. 
zdroj ZDE
Ze zákona je dáno, že majonézy musí obsahovat minimálně 2% vaječných žloutků - tj. na 1 kg majonézy cca. 1 vejce. Žloutky dodávají majonéze ideální strukturu a typickou barvu; když tam nejsou, musí být nahrazeny vodou se škrobem, xanthanovou gumou, emulgátory a stabilizátory. Do tohoto koktejlu jsou ještě přimíchána éčka pro prodloužení trvanlivosti. Výše zmíněná xanthanová guma může přispívat k předčasným porodům. 


Strouhanky

Správně by měly být strouhanky vyráběny z pečiva zbaveného veškerého posypu na povrchu (různá semínka obilovin, krystalky soli, atp.), ale i přese všechno v balíčku se strouhankou objevíte sezamová semínka či sóju. Do strouhanek jsou také přidávány emulgátory, kyselina askorbová, zahušťovadla, atd. 
Největším problémem strouhanek je trvanlivost. Jelikož obsahují tuk, který po čase žlukne a je rakovinotvorný, spadají do kategorie potravin s trvanlivostí 3 měsíce a méně. Z toho důvodu na jejich obalech nemusí být uvedený rok spotřeby a vy nemáte jistotu, kolik sezón už se ji obchodníci snaží prodat v uvedeném rozmezí 3 měsíců. Potěšujícím faktem ovšem může být, že se výrobci z vlastní iniciativy snaží vyjít vstříc spotřebitelům a tento rok na obalu uvádějí. Ve finále je samozřejmě nejlepší nasušit si doma pár rohlíků a vyrobit si vlastní strouhanku, u které víte, co jíte. 


Káva pražená mletá

Káva je největším zdrojem akrylamidu v potravě, ten má rakovinotvorné účinky a jeho obsah lze snížit delším pražením kávových zrn při nižší teplotě. 
Dále se ukázalo, že káva prodávaná u nás má až dvojnásobně vyšší obsah kofeinu, než káva prodávaná například ve Skandinávii. Tento fakt poukazuje na to, že je u nás prodávaná káva s přídavkem méně kvalitního druhu Robusta. Nejedná se pouze o klamání spotřebitele, ale také hrozí předávkování kofeinem, jelikož spotřebitel neví o tak vysokém obsahu kofeinu. 


Kysané zelí

Pravděpodobně jste si všimli, že domácí kysané zelí má zcela odlišnou barvu od toho prodávaného v obchodech. Výrobci kysaného zelí od roku 1997 přidávají do svým produktů konzervanty a bělidla za účelem dosažení bílé barvy a dlouhé trvanlivosti. Tyto látky však ničí bakterie mléčného kvašení, které jsou důležité pro naši střevní mikroflóru. Způsobují také, že kysané zelí neobsahuje přirozený vitamin C, ten je tam dodáván s kyselinou askorbovou. 
Dalším problémem je přislazování sacharinem (E954), ten je vyráběn z uhlí nebo toluenu a je spojován s výskytem rakoviny. 
Znamená to tedy, že za účelem dosažení bílé barvy, nám výrobci z kysaného zelí dělají poměrně složitý chemický produkt. 
zdroj ZDE